“A pak ke mně přijde, vezme mne za ruku, zahledí se mi očí a řekne: Jsi paprsek sluníčka, co mě pořád hladí, nejkrásnější hvězdička, co mi ve snech září, půlka mého srdíčka, co mi pořád schází.” Ne, tak to v životě opravdu nechodí. A nedejte se zmýlit ani internetovými “receptáři vyznání lásky”. Z nich víc než z čehokoliv jiného doslova čiší naivita a životní nezralost juvenilních autorek.
Proč juvenilních a proč autorek? Protože dospělý, natož muž, by něco podobného nikdy nenapsal, a od ženy snad ani slyšet nechtěl. A kdyby, asi by se upřímně smál té parodii na skutečné city.
Jak po vyznání lásky touží ženy, a jak o vyznání lásky vůbec nepřemýšlejí muži?
Když mi bylo třináct…
Když mi bylo třináct, tak se jmenovala rubrika v někdejším časopise pro děti. Známé osobnosti na ní přibližovaly své vzpomínky na věk, který byl stejný jako cílová věková skupina čtenářů. Stejně tak by se ale mohly jmenovat i různé webové stránky (a není jich málo), na kterých jsou čtenářům nabízeny “vzory vyznání lásky”. Stačí jen vybrat si a poslat třeba formou SMS tomu, komu chceme sdělit, že ho milujeme.
“Jsi se mnou na lodi lásky a já jsem tvůj pilot. Letíme světem a s láskou do nebe, vždy když sem bez tebe, myslím jen na tebe. Až jsem potkal tebe, můj život dostal konečně smysl. Miluju tě.”
“Jsi voňavá jak poupě z růže, nádherná jak obraz z tuže. Jsi snem každého muže, tajemná jak slovo cože, kéž bys šla teť do mé lóže. Nuže jsem rád že jsi se mnou zadaná, však mé srdce touhou hoří a ptá se budeš-li i provdaná?”
Vybrané texty jsou doslovným přepisem – včetně všech pravopisných chyb – toho, co je na takových “burzách vyznání lásky“ v nabídce.
- Jen těžko si lze představit, že by “vzor pro vyznání lásky” na internetu hledal někdo, kdo už má volební právo a řidičský průkaz.
A ještě těžší by bylo uvěřit tomu, že je skutečně někdo použije. (Leda by chystal nějakou taškařici nebo připravoval scénku parodující “lásku”). - Naopak je docela snadné vytvořit si obrázek zamilované třináctileté dívenky, která, místo aby dělala domácí úkol, myslí na kluka z béčka a sní o tom, jak by bylo krásné, kdyby přestal “pařit” hry a něco takového jí napsal.
Nechme dívenku jejím snům, ty patří k věku. A doufejme, že se do přijímaček na střední školu doučí gramatiku. A zatím se podívejme, jak to s vyznáním lásky chodí mezi dospělými lidmi.
Ženy jsou z Venuše, muži jsou z Marsu
Žena a muž jsou jednoho biologického druhu, ale jejich tělesná stavba, vzhled, chování i způsob myšlení a konání stejné nejsou. Proč nás neudivuje, že kohout se chová jinak než slepice, lev jinak než lvice? Titul bestseleru Johna Graye Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše se stal přímo pořekadlem vyjadřujícím stav a míru rozlišnosti obou pohlaví. S tím nic nenadělají řádné genderové snahy a aktivity. Na jednu stranu ženy přitahuje mužská odlišnost, na stranu by ale mnohé chtěly, aby se muži chovali jako ženy. Přesněji řečeno, aby se muži chovali tak, jak si ženy představují, že se budou chovat.
Když muž řekne „Miluji tě“
Muži dokážou hluboce milovat zrovna tak, jako ženy. Jen u toho nenadělají tolik řečí. Není-li muž zrovna pokračovatel krále Šalamouna, žvanil nebo sňatkový podvodník, je věta “Miluji tě” obvykle tím největším vyznáním lásky. Protože co k tomu říkat víc, když ta dvě slova naprosto vystihují jeho vztah k ženě? A ani on sám od ženy nepotřebuje slyšet víc.
To ale neznamená, že ze zamilovaného a milujícího muže nebudou “padat” slova vyznání i jen tak mezi řečí. Pouze jim milující žena musí umět naslouchat a správně je “rozklíčovat”.
- Muž, který má “všech pět pohromadě”, a nebo si nedělá legraci, nenapíše ze služební cesty dle vzoru na internetu: “I když nám osud v setkání brání, mé city Ti napíšu v tomto přání. Myslím na Tebe, chybíš mi moc, den smutný je bez Tebe, večer i noc.” Napíše docela prostě: “Stýská se mi.”
A té jediné věty by si žena měla vážit jako drahokamu, protože ji muž napsal z celé své upřímnosti srdce. - Ne, muži na služební cestě neočekávají, že jim žena napíše: “Jak vločky sněhu potřebují mráz. Jak řeky potřebují hráz. Jak hvězdy potřebují nebe. Tak já potřebuji tebe.” Tomu by se buď sarkasticky zasmáli, nebo by z toho byli tak trochu v trapných rozpacích.
Když mu ale žena pošle SMS: “Už se na tebe těším,” budou se cítit skutečně šťastně.
A těm, kteří se o rozdílnostech mezi přemýšlením žen a myšlení mužů chtějí dozvědět víc a královsky se při čtení pobavit, lze půvabnou knížku Jahna Graey jen doporučit. Protože Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše.
Ilustrační foto: freeimages.com