Zdálo by se, že státní symboly České republiky dokáže vyjmenovat každý i jen trochu vlastenecky smýšlející občan naší země, a to straším školním věkem počínaje. I kdyby ho o půlnoci vzbudili. Ale vzpomene si na všechny stání symboly? Známe jejich správnou podobu?
Státní symboly České republiky
Obvykle si hned vzpomeneme na tři nejznámější státní symboly České republiky: hymna, vlajka, státní znak. Ale od roku 1993 máme zákonem schváleno šest státních symbolů. Jsou to:
- státní vlajka České republiky
- velký státní znak České republiky a malý státní znak České republiky
- státní hymna České republiky – Kde domov můj? (první sloka)
- státní barvy České republiky (trikolóra)
- vlajka prezidenta České republiky (dříve prezidentská standarta)
- státní pečeť České republiky
Jak musí státní symboly vypadat (poměr stran, uspořádání barev a podobně) je zakotveno v zákonu.
Státní vlajka České republiky
- Současná Česká republika používá státní vlajku, která historicky pochází z prvních let vzniku samostatného Československa – z roku 1920. Je tvořena bílým a červeným vodorovným pruhem, do jejichž poloviny zasahuje modrý klín. Tuto vlajku požívala tak zvaně první republika, byla státním symbolem i po komunistickém puči v roce 1948. Když v roce 1969 bylo tehdejší Československo rozděleno na dvě federativní republiky, neměla Česká socialistická republikou svou vlastní vlajku. Po roce 1989, v době existence České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR) byla českou vlajkou určena dvojbarevná vlajka (která historicky předcházela trojbarevné vlajce s klínem). Byla stejná jako vlajka polská a její používání se neujalo. Po rozpadu ČSFR si nově vzniklá Česká republika ponechala původní trojbarevnou vlajku s klínem.
Vyvěšuje se bílou nahoru nebo vpravo a klínem vlevo (z pozice diváka).
Česká národní nebo státní hymna?
- V době společného státu Čechů a Slováků se státní hymna skládala ze dvou národních částí. Českou tvořila první sloka Škroupovy písně Kde domov můj z Tylovy divadelní hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Píseň, která poprvé zazněla roku 1834, mocně zapůsobila na národnostní city vlastenců (byla doba národního obrození) a Češi ji neoficiálně přijali za svou národní hymnu. Po vzniku samostatného Československa se první sloka písně Kde domov můj stala společně s první slokou slovenské písně Nad Tatrou sa blýska státní hymnou, která přetrvala (s výjimkou válečných let) do rozpadu ČSFR. Pak si oba nové státy ponechali svůj „díl“ hymny.
(Někdy vzniká úsměvná chvilka, když například před mezistátním fotbalovým zápasem Slovensko : Česko jsou hrány obě státní hymny v původním pořadí. Tato situace vždy sklidí přátelský potlesk.)
Státní znak České republiky
- Státní znak ČR má dvě oficiální podoby – velký a malý státní znak. Malý státní znak je podobný původnímu československému – stříbrný dvouocasý lev ve skoku, se zlatou zbrojí (tj. královskou korunou, jazykem a drápy) v červeném poli.
Český lev se objevuje i na velkém státním znaku, který je ale heraldicky „pestřejší“. Základní štít velkého znaku je rozdělen na čtvrtiny. Vlevo nahoře a vpravo dole je český lev červeném poli. Čtvrtina vlevo nahoře nese stříbrno červeně šachovanou moravskou orlici se zlatou zbrojí (zobák, drápy, koruna) v modrém poli. Do kříže k ní – vlevo dole – je černá orlice se stříbrným půlměsícem a červenou zbrojí ve zlatém poli – znak Slezska.
Státní znak ČR mějme na mysli, když chceme obyvatelé měst od Bruntálu na sever nazvat Moraváky. Ne, jsou Slezané.
Česká trikolora
- Sportovní fanoušci asi nejčastěji používají českou trikolóru. Takže jen pro zopakování: barvy jsou v pořadí svrchu bílá, červená, modrá. Záměna není možná (jednalo by se okamžitě o trikoloru jiného státu). Při svislém použití trikolóry je z pohledu diváka vlevo bílá, uprostřed červená, vpravo modrá. Bílá čistota, červená prolitá krov, modrá oblaka – tato symbolika je obecně známá i z jiných zemí.
Prezidentská standarta
- Protože prezidetskou vlajku (či standartu) může používat jen prezident republiky, oznamuje jeho přítomnost. Jinde se s ní nesektáme. Je dobré si pamatovat, že se ve slovu standarta píše a vyslovuje –t-, na rozdíl od slova standardní, kde je se píše a vyslovuje –d -.
Prezidentská pečeť
- Když nedostaneme státní vyznamenání nebo nedostaneme pověření pověření diplomaticky zastupovat naši zem, asi prezidentskou pečeť nikdy neuvidíme.
„Takhle instrumentálně to dlouho nehráli…“
Znát symboly státu, jehož jsme občany, to patří nejen k projevům úcty k zemi, ale především k základnímu všeobecnému vzdělání. A nic nepomohou řeči typu: „Já se o tohle nezajímám“.
Všichni, kteří znají „kultovní“ film Samotáři, si okamžitě vybaví scénku u televize, z níž je slyšet státní hymna: „Počkej, počkej, nech to. To je skvělá muzika. Ty jo, co to je za muziku?“ ptá se drogami poničený Jakub.
- Neznalost státních symbolů by z nás v očích druhých takovým „Jakubem“ mohla učinit.