Mám depku, slýcháme čas od času od přátel a někdy i nás přepadne smutná nálada. Co je to deprese a jak ji zvládat? Podívejte se na několik tipů!
Deprese, chmury, nálada pod psa, žal. Vše se zdá zbytečné a člověk by nejraději nevylezl z postele. To asi zažil každý z nás a nejen na podzim, kdy je riziko, že nás přepadne deprese mnohem vyšší. Pokud vás přepadla deprese, nepropadejte panice, ale naučte se ji zvládat.
Příznaky deprese
Před tím, než se podíváme na to, jak depresi zvládat, neuškodí připomenout si, co to vlastně deprese je. O depresi můžeme mluvit, pokud jste:
- Dlouhodobě smutní
- Trpíte pocity (bezdůvodné) úzkosti
- Bezdůvodně se obviňujete z věcí, za něž nemůžete
- Snadno se unavíte, jste bez energie
- Nemáte na nic náladu a ztratili jste o vše zájem
- V noci nemůžete spát, spíte naopak přes den
- Cítíte nadměrné napětí
- Často vás bolí záda, hlava nebo žaludek, ale doktoři vám žádnou nemoc nenašli
- Přepadají vás často negativní myšlenky
- Špatně se soustředíte
Deprese a jak ji zvládat?
Pokud vás trápí delší dobu pocity smutku, žalu a úzkosti, nemáte na nic náladu a špatně spíte, může se skutečně jednat o depresi. Jak depresi zvládat? Ideální je vyhledat odborníka (psychologa, terapeuta) a nechat si poradit – málokdy totiž člověk dokáže opravdovou depresi překonat sám. Deprese je totiž skutečně těžká nemoc, která může v extrémních případech skončit i smrtí (lidé s těžkou depresí mívají myšlenky na sebevraždu).
Máte-li ve svém okolí někoho, kdo trpí depresí, zkuste mu nabídnout pomoc (začněte třeba tím, že se nabídnete jako doprovod k terapeutovi). A buďte citliví a vnímaví. Určitě neříkejte věci typu – o nic nejde, to nic není.
Jak zvládat depresi?
Jestliže trpíte lehčí depresí nebo vás přepadla pesimistická nálada, nepropadejte panice. To se stává občas skutečně každému z nás. Je ovšem potřeba, aby vás nálada pod psa nepohltila. Jak ji zvládat?
- Dbejte na pravidelný režim! Ráno vstaňte, dejte si sprchu a dobrou snídani.
- Nezůstávejte sami doma, ale najděte si nějakou pravidelnou činnost – jděte si zaplavat, kupte si něco hezkého na sebe nebo jděte s kamarádkou do kina.
- Určitě nehledejte záchranu v alkoholu ani v jiných drogách.
- Zkuste myslet pozitivně.
- Pravidelně se hýbejte – pohyb na zdravém vzduchu (stačí procházka) dokáže zázraky.
- Svěřte se blízkému člověku a zkuste si o všem popovídat.
8 komentáře
mam deprese a nevím jak ztoho ven.nespím v noci,protože mam myšlenky na sebevraždu,ale to zatim jakš tak zvladam.celej den jsem unavenej a tak spim přes den.beru nejaky prašky ale je to oničem.rano se 2 hodky rozkoukavam než se strošku proberu a mužu trochu fungovat.ale když neco delam tak jsem hned unaven.nejak se bojim budoucnosti,protože nevim jak to dlouho ješte vydržim.chodim k psichiatroi ale nic moc.
Trpím depresí už 6 měsíců. Po rozchodu, jsem se úplně zhroutila. Nedávno jsem přišla o práci a vrátila se do školy, chodím jak tělo bez duše… Nic mě nebaví poslední dobou. Denně spím max. 2hodiny, nesoustředím se ve škole, nemám chuť k jídlu, jsem ráda že se 2x do týdne donutím najest něčeho teplého, jinak si dám jen 2 rohlíky denně. oslední dobou je mě už i špatně a bolí hlava, ale k doktorovi nepudu…. nechce se mi tam… 🙁
Bohužel toto onemocnění ovlivní celou rodinu,syn 38let trpí depresemi více jak 10 let,byly tu i pokusy vzít si život,co léků vystřídal,kolikrát se opil do němoty i 6 dní nespal zhroutil se a ležel na psychiatrii..je to smutné,al u zároven zátěž pro nás,co jej máme rádi,,ale i po nejhorím období to zase chvíli jde jen se to vrací..vydržet ..víc nevím
Zdravím…
Trpím tím vic než 10let, začelo to v 20letech…
Dle mě je důležité nechodit jen k psychiatrovi pro léky,který na vás nemá bohužel 2h na povídání…
Pokuste se najít psychologa, první dvě návštěvy nevíte co chce ale pak pochopíte že Vám dokáže doopravdy pomalu ale jistě pomoci…
On přijde na to co je Váš spouštěč a pokusí se Vám pomoci jak se tomu postavit nebo co dělat…
Další je možnost jsou dechové techniky…
Pak prostě dělat něco co mozek přehodí na jinou kolej….
Je to prostě neustálej boj ale nechá se bojovat..
Mel jsem 6 let vstah z jednou pani,vetsinou pred Vanoci zacala trpet depresemi,vzdy v tomto obdobi bylo zle,chtela se roschazet,spatna nalada a jine.Vzdy jsem se ji snazil pomoci,protoze pro mne moc znamenala a znamena.Ovsem vzdy jsem se se zlou potazal,chtel jsem ,aby navstivila lekare a bylo zle,me nic neni za vsechno muzes ty,deti neposlouchaji,snazil jsem se to nejak ukocirovat,ale opravdu to neslo,nakonec ten rozchod prisel,je mi to hrozne lito,protoze trpi i deti,ale posledni rozhovor dopadl tak ze rikala ze chyby nedela a za vse muzu ja a konec,chtel bych ji nejak pomoci,ale nevim skutecne jak.Lidi nebo doktori poradte,protoze k doktorovi ji nedostanu,a nevim co s tim mam delat!
Zdravím lidi. Je mi 29 a jsem už dva roky v invalidním důchodu po operaci páteře a mozku. Doktoři mi moc šancí nedávali a dokonce jednou volali domu, že do dvou dnů umřu. Ze všeho jsem se vyhrabal. Učil jsem se znova chodit, jíst, dýchat. Chodím o jedné francouzké holi, i když mi doktoři slibovali kolečkové křeslo. Před měsícem jsem se rozešel s přítelkyní, se kterou jsem byl 8 let. Plánovaly jsme si budoucnost, dělaly jsme si byteček.Ale moje nemoc nám vše překazila. Nemůžu chodit na dlouhé procházky, nemůžu vzít partnerku na večírek. Pozoroval jsem jí, jak se mnou stárne hodně rychle. Tak jsem všem v našem okolí dodal odvahu, aby jsme se rozešli. Ale teď to těžce nezvládám. Sesypal jsem se jak domeček z karet. Jsem bez nálady, kopu okolo sebe, nevidím do budoucnosti a teď se přidali myšlenky na sebevraždu. Nevím jak dál z toho. Nechci přidělávat starosti mému okolí, tak to radši ukončím svůj život, aby měli ostatní klid.
Dobry den, trpim depresemi us od svych 14 let kdy sem bojovala s anorexii i bulimii o d te doby to jde semnou dolu a dolu nikomu najevo to nedavam,ale sama v sobe se nicim mam stale negativni myslenky na sebevrazdu take nekdy myslim,ale vzdy si vzpomenu na moji dceru a tim se vzpamatuji.Nevim jak dal s pritelem se furt hadame.A
ahoj mislym si ze mam deprese bojim se bejt sama kdyz slisim kdik nedokazu se ovladat mam 2 děti a někdy to je tak slni ze mne napadal ruzne mislenky pripadam si jak nedorostli ditě je mi 24 let a sem na pritelovy strastně zavistla nedokazu to ovladnout ale rikam si porat sama pro sebe mam dvě děti musim to zvladnout potrebuji mně trva mi to dlouho ale pak to zase prochazi ty mislenky selijakě pripadam si odstrcena odvsech