Slovenské herečky

Dalo by se skoro říct, že v době společného československého státu neznal průměrný televizní divák tolik slovenských hereček jako v současné době. A to přes skutečnost, že česká televize vysílala i původní slovenskou divadelní tvorbu. V současné době je poměrně dost slovenských hereček hrajících v českých filmech. Že je populární „česká“ herečka rodem Slovenka, se častokrát dozvíme až poté, co si přečteme její životopis. Současné slovenské herečky hrající v Česku totiž na rozdíl od svých předchůdkyň umějí perfektně česky.

Při vší úctě: Neuměly dobře česky

V dobách společného Československa znali lidé žijící na území České republiky dobře slovenské herce a herečky. Jednak bylo běžné, že slovenští herci a slovenské herečky hráli:

jako hosté na prknech českých divadel,
v českých televizních inscenacích,
ve filmech,
v zábavních a estrádních programech.
Krom toho každé pondělí v hlavním programovém čase vysílala Československá televize na českém i slovenském okruhu nějaký kus z původní slovenské divadelní nebo televizní tvorby (záznamy divadelních představení, původní televizní inscenace).

V kinech běžely slovenské filmy, některé zahraniční televizní seriály byly nadabovány slovensky. Tak například Lady Harriet Alexandra Charlotte Makepeace, protagonistka seriálu Dempsey a Makepeaceová, mluvila slovenštinou Kamily Magálové. A tak si celá tehdejší republika zvykla, takže na pozdější český dabing (Martina Hudečková) si milovníci seriálu museli zvykat.

Když ovšem slovenské herečky mluvily v českých filmech, bývaly dabovány nějakou českou herečkou, „rodilou mluvčí“. Například Zdenku Studénkovou v komedii S tebou mě baví svět dabovala Naďa Konvalinková, Eva Hudečková-Trejtnarová jí propůjčila hlas ve filmu Anděl s ďáblem v těle, Jarmila Švehlová ve volném pokračování Anděl svádí ďábla, Taťjana Medvecká (Panna a netvor) a ještě i další herečky. Při vší úctě k jejímu hereckému umění – když Zdenka Studenková mluví česky v televizním seriálu První republika, nemluví dobrou češtinou, slovenský akcent je stále patrný.

Ale tak tomu je i u jiných „velkých“ hereček starší generace, aniž by to snižovalo jejich umění. Ani Magda Vašáryová (mj. Postřižiny), Soňa Valentová (Rekviem pro panenku), Emília Vášáryová (Pelíšky) nemluví čistou češtinou. Dost často se tato „vada na kráse“ vyřeší scénáristicky – prostě v nějakém dialogu zazní připomínka, že ženská postava je „rodem ze Slovenska.“ A je to. Přízvuk je vysvětlen a nikdo si jej dál nevšímá.

Jak to, že tak dobře mluví česky?

Této „berličky“ není paradoxně obvykle třeba u mladé generace slovenských hereček. Komisařka Vinická (Policie Modrava, Soňa Norisová) má dokonce přízvuk plzeňský, jak roli odpovídá. Ani „zrzečce“ z Básníků nebo doktorce Rytířové z Ordinace (Michaela Badinková) nemuseli scénáristé vymýšlet „slovenský původ“, tak čistá je její čeština. Naprosto zbytečně je ve scénářích přisuzována slovenský národnost rolím Andrey Růžičkové. Táňa Pauhofová, Zuzana Norisová, Daniela Šinkorová, Vica Kerekes – jak jmenovat všechny současné perfektně česky hovořící dobré slovenské herečky a neurazit některou tím, že nebude jmenována? O příčinách tohoto jevu lze jenom spekulovat:

Snad, že se po rozdělení Československa nesetkávaly tolik s češtinou, a musely se ji proto cíleně naučit jako kterýkoliv jiný cizí jazyk?
Nebo se snad zvedly nároky režisérů?
Herečky procházejí castingem, kde se posuzuje i čistota jejich češtiny?

Na to byla potřeba hlubší odborný studie sociologů nebo odborníků přes dramatickou tvorbu.