Sotva člověk na své vývojové cestě maličko rozumu pobral, přestal se chovat podle instinktu. Jeho starostí se stalo, jak se najíst, jak nebýt sněden a jak se pohybovat krajinou bez bloudění. Protože si všiml, že slunce vychází a zapadá stále na stejné straně krajiny, zvolil si je jako bezpečné vodítko. Později se jako přesnější bod začal využívat severní pól. Určit sever je tedy základním úkolem, aby se člověk „vyznal“ v krajině a zemském povrchu vůbec. . Od severu se pak snadno odvodí další světové strany.
Proč se říká „orientace“
Pro snadný pohyb po zemi cítil člověk potřeb u zakreslovat zemský povrch do symbolických, stručných, ale přesných záznamů – map. Aby bylo možno z map číst, bylo vždy třeba natočit je ve stejném směru s krajinou. Proto se na mapu původně zakresloval symbol vycházejícího slunce. Místo, kde vychází slunce (latinsky oriens), bylo dlouho používáno za neměnné. I když se s postupem vědy za pevný geografický bod začal používat severní zemský (magnetický) pól, výrazu orientace se stále používá ve smyslu „vědět, kde jsem“ a pro určování světových stran.
Světové strany uznává celá civilizace
Zemský povrch (globus) si lidé rozdělili podle dvou pravoúhlých os.
- Nahoře je sever,
- dole jih,
- vpravo východ,
- vlevo západ.
Tímto územ se řídí celá světová geografie, kartografie – a vlastně celá civilizace. Polohy odchýlené od svislé osy jsou takovými pomocnými prostory:
- odchylka mezi severem a východem je severovýchod,
- mezi severem a západem severozápad,
- od jihu k východu jihovýchod,
- od jihu k západu jihozápad.
Výrazů jako „západosever, východojih“ se neupoužívá.
Naučíme děti určovat světové strany
K určení světových stran, respektive k určení severu, se používalo jednoduché zařízení – kompas. Kompas je v podstatě lehký, tenký na jednom konci zmagnetizovaný kousek ocelového plíšku, který je volně položený v bodě svého těžiště a je vyvážen. V takovém stavu se jeho zmagnetizovaný konec vždy stočí k severu. Později byl kompas doplněn o další pomůcky k orientaci – tomu přenosnému zařízení se říká busola.
Kompas a buzolu dnes používají snad jenom turisté. Určování světových stran se děje pomocí přesných družicových systémů, které určí přesnou polohu bodu na zemském povrchu. Přesto je dobré umět určit světové strany v přírodě. Naučit děti určovat světové strany je dobrým tipem pro chvíle nudy. Můžeme vymyslet i hry v přírodě, kde se bude tato schopnost procvičovat třeba pomocí buzoly.
Busola: Pomocník a užitečná „hračka“
Kompas – a jeho mladší příbuzná, busola – jsou jen zdánlivě přežité turistické potřeby patřící už jen na stránky postarších cestopisů. Žijeme přece v krajině protkané ukazateli cest a turistickými značkami, k čemu tedy s sebou vláčet tyto předměty? A přece – obojí se může hodit. Například se někdy stane, že turistické značení má náhle konec. Někdo prostě ve svém lese vykácel pár stromů, „náhodou“ právě těch, které nesly turistické značky.
- Novější typy buzoly (nejčastěji používané) jsou uloženy na průhledné destičce z materiálu podobného plexisklu, a to umožňuje jednoduchý postup při určování směru pohybu: systém tří kroků při manipulaci.
- Vše je vhodné si vyzkoušet a nacvičit třeba s turistickou mapou svého okolí: z místa svého stanoviště si určit směry k dalším možným cílovým místům.
- Na cizích busolách jsou většinou uváděny světové strany pole počátečních písmen jejich anglických (nebo německých, vyjde to nastejno) názvů. Takže S neznamená sever, ale právě naopak jih (South).
- Pokud byste cestovali mimo Evropu, je dobré pořídit si busolu až na místě. Ta je pak přizpůsobena místním magnetickým odchylkám (magnetické deklinaci), které jsou někde dost podstatné.
- V muslimských zemích si však dejte pozor, tam jsou v prodeji busoly, jejichž střelka je přizpůsobena základní životní potřebě vyznavače této víry: ukazuje mu směr k Mekce, potřebný pro správné nasměrování každodenní modlitby.
Ilustrační foto: scx.hu