I když je téma Ústava České republiky v osnovách společenské (občanské) výchovy základních i středních škol, kdo z nás dokáže vyjmenovat, co Ústava České republiky obsahuje? Možná se o ní děti a studenti učí dřív, než je to začne zajímat, možná, že učitelé málo bazírují, aby nejmladší generace občanů znala obsah a rozuměla podstatě ústavy – jako na tom bazíruje například školství v USA. Jak odpovíme dětem, když se nás zeptají, co to je ústava?
Co obsahuje Ústava ČR
Kdybychom měli vysvětlit někomu neznalému, co je ústava, asi by byla nejvhodnější formulace, že ústava je základním a zároveň nejvyšším zákonem státu.
Ústava je součástí tak zvaného ústavního pořádku, do nějž patří ještě Listina základních práv a svobod, a dále ústavní zákony. To znamená, laicky řečeno, že ve státě nemůže být přijat žádný zákon, který by byl v rozporu s Ústavou České republiky, ale ani s Listinou základních práv svobod.
Ústava je dokument, kterým se při vzniku státu stanoví, na jakých principech bude fungovat. Tyto principy jsou neměnné (a i to je v ústavě zakotveno), ale mohou být novelizovány doplňujícími ústavními zákony.
Přijetí Ústavy české republiky
Ústavu České republiky přijala v prosinci 1992 tehdejší Česká národní rada před rozdělením společného státu Čechů a Slováků. Nabyla platnosti prvním dnem nového státního útvaru, a to 1. ledna 1993, kdy vznikla samostatná Česká republika a kdy veškerá zákonodárná i výkonná moc na území České republiky přešla do rukou českého Parlamentu a vlády.
- Ve Vladislavském sále Pražského hradu se 1. ledna 1993 u příležitosti vzniku samostatného českého státu konala první schůze poslanecké sněmovny jeho parlamentu. Mezi hosty slavnostního zasedání byli česká vláda, zástupci diplomatického sboru, pražský arcibiskup Miloslav Vlk, poslední československý prezident Václav Havel, bývalá předsedkyně ČNR Dagmar Burešová a asi 80 poslanců bývalého Federálního shromáždění. Tímto dnem vstoupila v platnost Ústava ČR. Po 373 letech od bitvy na Bílé hoře měli české země znovu svůj samostatný stát.
Ústava České republiky
Ústava České republiky se člení na preambuli a osm hlav.
- Hlava první: Základní ustanovení
Vymezuje v základních ustanoveních podstatu státu, základy politického systému, celistvost území ČR, pozici mezinárodní smluv, hlavní město a státní symboly.- Hlava druhá: Moc zákonodárná
Stanoví, že zákonodárná moc v ČR náleží Parlamentu, který je složen z Poslanecké sněmovny s Senátu. Hlava dále popisuje princip voleb, slučitelnost funkcí, vznik a zánik mandátu, ustavení o rozpuštění sněmovny, proces přijímání zákonů. Je v ní obsažen také text slibu poslance a senátora- Hlava třetí: Moc výkonná
Jako výkonnou moc ve státě stanoví vládu a prezidenta. Upřesňuje vztahy mezi prezidentem, vládou a parlamentem, jmenuje pravomoci prezidenta, způsob jeho volby a fakt, že prezidenta nelze trestně stíhat vyjma trestného činu velezrady. Dále hlava stanoví povinnost člena vlády, princip žádosti vlády o důvěry a demise.- Hlava čtvrtá: Moc soudní
Stanovuje fungování soudů jako třetí státní moci. Soudy jsou nezávislé na parlamentu i vládě a politici nesmí jejich fungování ovlivňovat. Čtvrtá hlava popisuje fungování Ústavního soudu, jehož úkolem je posuzovat, zda jsou zákony v souladu právě s Ústavou. Dále stanovuje princip jmenování soudců a vypisuje soudy, které v soustavě působí. V Ústavě je mimo jiné stanoveno, že všichni účastníci řízení mají před soudem stejná práva a rozsudek musí být vždy vyhlášen veřejně.- Hlava pátá: Nejvyšší kontrolní úřad
Popisuje princip fungování této instituce. Ta má v popisu práce kontrolovat hospodaření se státními penězi.- Hlava šestá: Česká národní banka
Ustavuje Českou národní banku jako ústřední banku státu.- Hlava sedmá: Územní samospráva
Popisuje územní členění české republiky a správu jednotlivých celků.- Hlava osmá: Přechodná a závěrečná ustanovení
V těchto ustanoveních se objevují dodatečně přijaté ústavní zákony