Kosatce patří mezi nejoblíbenější trvalky pozdního jara a časného léta. Kvetou v nejrůznějších barvách, často jsou jejich květy dvoubarevné a květní plátky zkadeřené. Kosatce zdobí rabata, obruby podél cest i trvalkové skupiny na výsluní a vysazujeme je tak, aby slunce mohlo ozařovat oddenky, čímž se dosáhne dokonalého vyzrání, a tím i bohatší násady květů. Květy kosatců se rovněž hodí pro výzdobu váz, pro tento účel je však musíme řezat v poupatech, krátce před rozkvětem. Poupata ve vodě snadno rozkvetou a ve vodě vydrží delší dobu svěží.
Kosatce mají barvy duhy
Řecká bohyně Iris vyřizovala vzkazy olympských pánů pozemšťanům a také měla na starosti duhu. Snad právě proto po ní dostaly kosatce své vědecké jméno iris. Kosatec si své jméno z řecké mytologie opravdu zaslouží, o čemž svědčí jeho něžné tóny barev, které jeho duhovou paletu jen potvrzují.
Kosatce pozná každý na první pohled podle nápadného květu, jehož tři vnější okvětní plátky visí do stran a tři vnitřní se tyčí vzhůru, takže se spojují do útvaru zvaného dóm. Botanici dělí kosatce do mnoha skupin, zahradníci se spokojují se dvěma.
- Velkokvěté, pravé kosatce patří k podrodu Iris a spojuje je kartáček, proužek chloupků, které vyrůstají na vnější trojici okvětních plátků,
- ostatní patří k podrodu Limniris.
Nejde jen o suchou teorii: každé ze skupin se daří jinde a při jiném způsobu pěstování.
Kosatce: Pěstování
- Velkokvětým kosatcům se daří na slunném, teplém stanovišti.
- Těžko snášejí průvan, takže se vyplatí vybrat buď místo kryté před větrem, nebo je ochránit větrolamem z vyšších rostlin.
- Kosatce žádají výživnou, drobtovitou zahradní půdu.
- Plné kvetení se dostaví po třech letech.
Kosatce s velkými květy se jen velmi nesnadno kombinují na malé zahrádce. Mají nejen příliš mnoho krásy v době květu, ale rovněž větší nárok na prostor a vhodné sousedy. Kombinují se proto je s trvalkami a keři, které kvetou před nebo po hlavní době květu kosatců. Důstojnými sousedy jsou bohyšky a okrasné traviny.
Přesazování kosatců
Po čtyřech až pěti letech je přesaďte na nové místo s čerstvou půdou. Kosatce přesazujte v srpnu. Opatrně vyndejte oddenky z půdy a ostrým nožem nařezejte nové sazenice. Každá sazenice musí mít část oddenku s kořeny a listový vrchol. Listy odstřihněte do šípovité špičky. Ve středu musí zůstat nepoškozené mladé listy. Na záhon vysazujte kruhovitě, vždy tak, aby listové části směřovaly ven z kruhu. Nad povrchem půdy musí vyčnívat vrchní část oddenku. Po výsadbě dobře zalijte! Kromě vysokých odrůd ještě existuje skupina středních odrůd kosatce vousatého (Iris barbata Media) a skupina nízkých odrůd kosatce vousatého (Iris barbata Nana). Nízký kosatec vousatý není totožný s chráněným kosatcem nízkým (Iris pumila), který je zahradníky prošlechtěn do samostatné skupiny.
Bahenní druhy kosatců
K podrodu Limniris patří například kosatec sibiřský nebo japonský. Jejich vnitřní okvětní plátky jsou o poznání menší než vnější, z nichž nevyrůstají kartáčky. Tyto kosatce si na rozdíl od svých velkokvětých příbuzných libují u vody: podle druhu a odrůdy je můžeme pěstovat ve vlhčí půdě, nebo i na blátivém břehu potoka či v bahništi. K tomu, aby bohatě kvetly, ovšem potřebují dostatek slunce.
Kosatečky „sluší“ skalkám
Malými, ale rozhodně ne chudými příbuznými rozsáhlého rodu kosatců jsou kosatečky. Dorůstají menší velikosti, obvykle do pětadvaceti centimetrů. Ovšem hlavní znak, který rostlinu usvědčí z příslušnosti ke kosatečkům, se skrývá v zemi: kosatečky totiž na rozdíl od svých velkých bratrů nemají oddenek, ale malou šupinatou cibuli. Už z nízkého vzrůstu je zřejmé, že kosatečky se hodí do skalek, kde jejich modré, fialové či žluté květy, jež se objevují koncem března, patří k prvním známkám probuzeného jara. Dobře prospívají na slunných místech, v propustné, až suché půdě. Cibulky se vysazují na podzim a mohou zůstat v půdě několik let.
Foto: (jez)