Domů Osobní rozvoj Morálně volní vlastnosti

Morálně volní vlastnosti

od jezzina

Morálně volní vlastnosti člověka podmiňují jeho postavení ve společnosti, schopnost vytknout si cíle a dosahovat jich za pomoci vlastního vědomého úsilí. Morálně volní vlastnosti se vyvíjejí, jsou ovlivňované výchovou, dosaženými zkušenostmi, sociálními normami i charakterem jedince. Morálně volní vlastnosti se posuzují při přípravě k určité činnosti (například u výkonnostních sportovců), uplatňují se při procesu rozhodování, ovlivňují vlastní výkon činnosti.

Vůle je vlastní jenom člověku

Volními jsou nazývány vlastnosti, které jsou ovlivnitelné vůlí člověka. Představují vědomé, záměrné, cílevědomé úsilí, jež směřuje k dosažení cíle vytčeného s vědomým vynaloženého úsilí. Záměrné dosahování cílů je vlastní pouze člověku. Volní vlastnosti se formují v průběhu života zejména pod vlivem výchovy (ale mj. i tréningem).

Volní vlastnosti člověka

Mezi volní vlastnosti člověka se například řadí:

  • cílevědomost,
  • iniciativnost
  • odpovědnost,
  • rozvážnost,
  • samostatnost,
  • sebehodnocení,
  • sebekázeň,
  • sebekritičnost,
  • sebeovládání,
  • sebeřízení,
  • spolehlivost,
  • svědomitost,
  • vytrvalost,
  • zásadovost,
  • a další.

Ke každé ze sledovaných vlastností lze jmenovat její protipól.

Morální chování jedince

Morální chování člověka ovlivňuje jeho morálním vývoj, přesněji stadium morálního vývoje jedince, které se v průběhu života mění. Morální vývoj ovlivňují mimo jiné sociální normy. Důležitou složkou každé morálky je zásada „nikomu neškodit“, případně i poškození druhých předcházet, často vyjádřená řadou jednoduchých zákazů.

Morální výchova kontroluje a reguluje lidské chování podle společenských a zvláště pak morálních norem a požadavků.

 „Morálka představuje celkovou představu správného jednání ve společnosti. Od pravidel zdvořilosti se liší tím, že se týká věcí závažných a podstatných, na druhé straně od práva zase tím, že se nedá soudně vymáhat a za její porušení nepřicházejí sankce (potrestání).

Používá se ve dvojím významu:

v normativním významu znamená to, co je z vnitřního přesvědčení správné nebo naopak nepřípustné, případně i soubor principů, podle nichž se má lidské jednání a rozhodování hodnotit;

v popisném významu je to pojem pro to, čím se členové určité společnosti nebo skupiny opravdu řídí, co jejich společnost vyžaduje a co naopak odmítá,“ definuje se morálka v české verzi Wikipedie.

V běžné řeči i ve filosofii se morálkou obvykle rozumí principy a zásady správného jednání, jimiž se člověk řídí z vnitřního přesvědčení, nikoliv ze strachu či donucení. Normativní význam slova morálka zdůrazňuje, že se jedná o zásady všem rozumným bytostem společné, kdežto kulturní odlišnosti jsou druhořadé.

Zdroj: S využitím Wikipedie

Ilustrační obrázek: pixabay.com

0 komentář

Související

Váš názor