Velikonoční půst je čtyřicetidenní doba ohraničená Popeleční středou a Svatým týdnem, respektive velikonočním „třídením“ (triduem). Velikonoční půst se dodržuje z liturgických důvodů. Má svou symboliku a poslání. Velikonoční půst směřuje k oslavě Velikonoc, které jsou největšími a nejdůležitějšími křesťanskými svátky. Postní dny končí v neděli Zmrtvýchvstání páně, které se proto lidově říká Hod boží velikonoční.
Povrchnost, anebo neznalost?
V současné době ještě v mnohých lidech přežívá pojetí Velikonoc, jak byly čtyřicet let interpretovány komunistickou společností. Velikonoce, rovná se svátky jara, bujaré veselí, koleda, piškotový beránek, lidová tradice, barevná vajíčka a obilíčko v misce, které „jako že“ představuje nastupující jaro. Tak povrchně se o Velikonocích mluví ponejvíc. Je to pohodlné, nepředpokládá to žádné přemýšlení, učení nebo duševní námahu.
Podobně povrchně se v posledních letech vysvětluje i velikonoční půst – jmenuje se odpočinek po masopustu, příprava na velké přejídání o svátcích, a zejména všudypřítomná a módní detoxikace organismu.
- Vše vyjmenované nemá s liturgickým pojetím Velikonoc a velikonočního půstu nic společného.
Velikonoční půst
Velikonoční půst církev praktikuje víc než sedmnáct set let jako přípravu na Velikonoce. „V postu nejde ani tolik o jídlo, jak se populárně lidé domnívají. Jde mnohem více o čas, o vytvoření prostoru pro Boha. Právě v období postní doby jsme pozváni hledat více času na boha. Zřeknutí se jídla či zábavy má vést k plné soustředěnosti na boha ještě jinými prostředky než jen modlitbou,“ vysvětluje se na specializovaném serveru pastorace.cz.
Půstem se nikdo nepředvádí
V autentickém křesťanském pojetí není půst cílem sám o sobě, ale je prostředkem. Cílem je přiblížení se Bohu a projevení účinné lásky k bližním. Tedy ne postit se jen „od něčeho“, ale také „pro někoho“ – čili ve prospěch lásky křesťana k Bohu a k bližním.
Proč právě čtyřicet dní?
Čtyřiceti denní trvání půstu má svou symboliku.
- Upomíná například na čtyřiceti denní pobyt Mojžíše na hoře Sinaj, z něhož vzešly desky Zákona.
- Postní doba chce také pozvat, aby křesťané prožili s Ježíšem čtyřicet dní, které strávil v modlitbě a postu na poušti, ještě než začal veřejně působit.
Půst „zdrženlivosti“ a půst „újmy“
Na začátku doby postní (na Popeleční středu) na jejím konci (na Velký pátek) se dodržuje tak zvaný půst „újmy“ i „zdrženlivosti“, v ostatní dny kromě nedělí půst „zdrženlivosti“.
„Zdrženlivost“ se vztahuje na maso teplokrevných zvířat, protože byla v tradici vždy považována za určitý komfort v běžné stravě. Ryby byly naopak chápány jako pokrm chudých a půst zdrženlivosti se na ně nevztahuje. Tento půst se týká všech křesťanů od 14 let. Na Popeleční středu a Velký pátek jsou dospělí křesťané (od 18 do 60 let), kteří nejsou nemocní, vázáni ještě půstem „újmy“, což znamená, že pouze jednou za den se smí najíst do sytosti.
Pastýři duší (duchovní) a rodiče dbají, aby také ti, kteří nejsou vázáni zákonem pokání zdrženlivostí a újmou z důvodu nezletilosti, byli vychováváni k správnému pochopení půstu.
Velikonoční půst bez zábavy
V postní době by se neměl\ konat žádné zábavy, ani svatby. Poslední taneční zábava byla v masopustní úterý. Co se plesů týká, od druhé poloviny 19. století bývaly posledním plesem sezony sokolské šibřinky, maškarní bál. Šibřinky zřejmě vznikly jako malá česká nápodoba velkých karnevalů, které ovšem také končí masopustním úterým a po nich následuje velikonoční půst.
Co se pořádání tanečních zábav v době velikonočního půstu týká naší země, na postní dobu pořadatelé (ani návštěvníci) nedbají a plesy se v Česku pořádají až do druhé třetiny března, která je postní dobou i při nejvzdálenějším termínu Velikonoc.
Církevní svatba v době velikonočního půstu
Tak v době velikonočního půstu se v minulosti neuzavírali církevní sňatky. Současná praxe už je tolerantnější: „V liturgickém direktáři je na úvod postní doby napsáno, že pokud snoubenci uzavírají v postní době manželství, mají být upozorněni na vážný ráz tohoto období. V postní době se nejenže nezdobí oltář květinami, ale také varhanní doprovod je více strohý než v jiných údobích liturgického roku. Nikde však není napsáno, že svatby se konat nesmí, a pochopitelně svatbu chtějí mít všichni krásnou. I na tomto příkladu můžeme vidět, že pokoncilní církev spíše než na jasný a direktivní zákaz klade v některých záležitostech důraz na vysvětlení skutečnosti a poté na zvážení celé věci ve svědomí jednotlivce.“ (Katolický týdeník 16.2.2016)
Půst značí nabídnutí sebe sama bohu, ale je také cestou sebeovládání. Navíc prostředky ušetřené postem se shromažďují pro nějaký charitativní účel. Tyto ušetřené prostředky se slavnostně přinášejí na Zelený čtvrtek při večerní liturgii jako výraz solidarity křesťanského společenství s těmi, kteří jsou v nouzi.
Zdroj: S využitím textů ze serveru pastorace.cz