Pěstování bylinek

Dobromysl (oregano)

Kromě tradičních druhů zelenin můžeme zpestřit jídelníček i pěstováním bylin, které jako koření zvyšují zdravotní hodnotu potravy i její chuť. K tomu poslouží zahrádka stejně jako balkon či kuchyňský kout. Pro hospodyni není nic příjemnějšího, než otevřít okno nebo balkon a utrhnout či uříznout pár zelených snítek k ochucení třeba polévky nebo salátu. Specializované zahrádkářské obchody poskytují pestrý a kvalitní výběr bylinek, které jsme dříve znali jen ze starší literatury. Bylinky sklízíme průběžně, ale nejvíc v letních měsících. Vhodným způsobem je můžeme uchovat i na zimní měsíce, kdy je čerstvé bylinky nouze.

Pěstování bylinek

Bazalka

• Pěstuje se výhradně ze semen. Dobře vyzrálá si udržují klíčivost až pět let. Vyžaduje kyprou, humosní, vápenitou půdu s dostatkem živin v polohách slunných a chráněných. Semena se vysévají v druhé polovině března do bedniček nebo poloteplého pařeniště a přitlačují se. Vyklíčí během 14 dnů. Klíční rostlinky přepichujeme na vzdálenost 3 x 3 cm. Do truhlíků vysazujeme na vzdálenost 20 cm do hnízd. Do jednoho dáváme dvě až tři sazenice, aby se dosáhlo větší košatosti a vyšší sklizně.
  Více o pěstování bazalky ZDE.

Kerblík

• Kerblík třebule (Anthriscus cerefolium) je  jednoletá rostlina až 70 cm vysoká. Celá má jemnou příjemnou vůni, připomínající anýz. Kerblík má raději polostín. Není náročný na pěstování. Vyséváme na jaře přímo do truhlíků do špetek na vzdálenost 15 cm. Používají se hlavně listy. Jejich úrodu zvětšíme odřezáváním květních stvolů. Kerblík po odkvětu zasychá. Vzhledem k snadno prchavému aromatu používají se listy nejčastěji čerstvé a k pokrmům se přidávají v poslední fázi úpravy (jako petrželová nať). Kerblík je typické koření pro francouzskou kuchyni. Je vhodný k ochucení masa, hlavně ryb, polévek a tvarohových pomazánek. Také se používá k aromatizaci octů.

Majoránka zahradní

• Semena majoránky se vysejí v dubnu v teple, ven sázíme až po jarních mrazících po pěti až šesti 15 cm od sebe. Sazenice se vyplatí koupit. Nejlépe roste ve skutečně kvalitní zemině s kompostem (půl na půl). Nemá ráda zimu a tak ji, pokud je v květináči, přenášíme při chladnech do bytu. Mladé rostliny si potrpí na pravidelnou a dostatečnou zálivku.
  Více o pěstování majoránky na našem webu ZDE.

Saturejka zahradní

• Saturejka je oblíbená pro peprnou, velmi aromatickou chuť. Stonky a mladé lístky se používají téměř ke všem jídlům z luštěnin, do polévek, k tučným pečením, ale i kuřeti, do majonéz, salátů a k houbám. Semena vyséváme v květnu přímo na místo do špetek 15 cm vzdálených. Potřebuje slunné místo, v dospělosti snáší i sušší pozemek, zálivku téměř nevyžaduje. Čím více tepla, tím je spokojenější. Vyhovuje jí substrát z poloviny lehké zeminy, čtvrtiny kompostu a písku s troškou vápna. Sklízíme podle potřeby nebo v době květu za poledního slunce. Výhonky stříháme u země, rostlina se rozkošatí. Na zimní spotřebu ji můžeme zasít v červenci do květináčů a nechat za oknem. Lze ji sušit nebo mrazit. Kromě saturejky zahradní existuje trvalka saturejka horská, jejíž použití je obdobné.

Dobromysl obecná – oregano

• Oregano (Origanum vulgare) je vytrvalá bylina, v přírodě nejvíc rostoucí na pasekách a slunných stráních. Podobá se větší mateřídoušce. Užívá se sušená (v těch pokrmech, kde užíváme majoránku). Lze ji snadno pěstovat ze semen, které v únoru vysejeme a v druhé půlce května přesadíme do truhlíku. Vyhovuje jí substrát jako bazalce, ale přidáme trošku vápna. Vyžaduje slunce a dostat prostoru pro rozkošatění. Není náročná na zálivku. Po celé léto sklízíme lístky, na zimu je sušíme nebo zmrazíme.

Tymián obecný

• Tymián je možno pěstovat ze semene, ale je to náročné, raději kupme sazenice. Lze jej množit v létě tak, že necháme zakořenit osový výhon. Vyhovuje mu jak truhlík za oknem, květináč v bytě, tak vhodné místo v zahradě. Dobře snáší prudké slunce i sucho, má rád teplo. Jako substrát použijeme směs z poloviny zahradní zeminy, čtvrtiny kompostu a písku a trošky vápna.
  Více o pěstování tymiánu na našich stránkách  ZDE.

Šalvěj lékařská

• Šalvěj lékařská je až metrový polokeř s větvenou, naspodu zdřevnatělou lodyhou. Semena se vysévají v únoru a březnu (nebo v říjnu a listopadu) do pařeniště tři až čtyři centimetry hluboko. Klíčí při 20 až 25 stupních za tři až čtyři týdny. Rostlinky se jednou či dvakrát přepichují. Sazenice se vysazují v květnu 30 centimetrů od sebe. Sbírají se mladé lístky a vrcholky výhonů. V srpnu ji můžeme zcela sestřihnout, usušit, a ještě obrazí. Při přezimování ji přeneseme do bytu, sestřihneme a necháme v temnu při pěti stupních a zaléváme jen aby nezaschla. Takto nám však vydrží jen asi tři roky. Šalvějí kořeníme saláty, pomazánky, sušenou přidáváme při pečení a přípravě divočiny, drůbeže, ryb, do masových směsí a karbanátků. Výborná je v pokrmech s rajskými jablky. Dáváme málo, má výraznou chuť.