Zakladatel českého královského rodu Přemyslovců byl Přemysl Oráč. Za muže se jej vyvolila věšteckými schopnostmi obdařená kněžna Libuše. Tak se alespoň praví v bájích o zakladateli nejstarší české vládnoucí dynastie Přemyslovců. Třebaže asi každý ví, že skutečnost byla trochu (nebo dost) jiná, Přemysla přijímáme tak, tak o něm mýty a zápisy v nejstarších kronikách praví. Vždyť i báje a mýty patří ke kulturní historii národa.
Obsah článku
Pověst o Přemyslovi
Pověst vypráví, že když se vlády v české zemi ujala Libuše, dcera vévody Kroka, nebyli muži spokojeni. Třebaže byla moudrá a dokonce nadaná věšteckým duchem, začal po čase převládat názor, že „Běda mužům, kterým žena vládne.“ Nebo dokonce „Dlouhé vlasy, krátkým rozum.“
Přispěla k tomu příhoda: „Jednou Libuše soudila dva sousedy, starosty rodů. Starší bral pole a meze mladšímu. Libuše je rozsoudila ve prospěch mladšího, tomu se děla křivda. Starší muž se rozzlobil, odsoudil vládu ženy a chtěl, aby je soudil muž. Libuše se podvolila a řekla vladykům, kde najdou svého nového knížete a že se jmenuje Přemysl.“
Poselstvo k Přemyslovi
A aby poselstvo nesešlo z cesty, svěřila jim Libuše svého koně, který prý je k vyvolenému muži dovede. Kůň je zavedl do vsi, která se dodnes jmenuje Stadice. Muž Přemysl právě oral, kráčel za pluhem taženým párem strakatých volů. Když jej poselstvo oslovilo, zarazit otku a zastavil voly. Poselstvo mu předalo vznešené šatstvo.
Lískový prut vypučel, a zvadl
V tu chvíli voli zmizeli ve velké skále pod vsí. Otka, která byla vyřezána z lískového prutu, se hned zazelenala a vyrašily na ní tři větvičky. Poslové žasli a Přemysl jim řekl: „Přišli jste brzy. Kdybych mohl toto pole doorat, byla by pro všechny časy hojnost chleba. Ale že jste mé dílo přerušili, bude v zemi často hlad.“ Z lýčené (lýkové) kabely vyndal Přemysl chléb a sýr. Společně pojedli. A zatím na obrostlé otce uschly dvě ratolesti.
„Z mého pokolení začnou mnozí panovníci, ale vždy zůstane jen jeden vladař.“ Pak se Přemysl odešel rozloučit se svými blízkými a oblečen v knížecí roucho odešel s poselstvem. S sebou si vzal lýčenou kabelu a střevíce, aby jeho potomci věděli, odkud pocházejí a nezapomněli na svůj původ, a že všichni lidé jsou si rovni.
„Jako zakladateli dynastie náležela v Čechách Přemyslovi veliká úcta. Na znamení svého původu čeští vládcové při nastolování a korunovacích obouvali jeho údajné lýčené střevíce a brali na rameno jeho mošnu,“ čteme v kapitole o Přemyslu Oráči v české verzi Wikipedie.
Kosmas, Hájek z Libočan a ti druzí
Tak to je obsah báje o Přemyslu Oráčovi, kterou zaznamenal kronikář Kosmas na počátku 12. století. V předmluvě ke své kronice Kosmas říká, že: „Nejstarší pověsti české poznal z vyprávění starců a že je převypravuje jen proto, aby neupadly v zapomnění. Hodnověrnost pověsti o Přemyslovi však není doložena žádnou konkrétní památkou,“ připomíná Hájkovu předmluvu Wikipedie.
Po něm pověst přebírali i ostatní kronikáři. Ale nejen ti. Báje přešla do lidové slovesnosti a pověst o prostém původu českých vladařů se předávala i ústně.
- Podle Václava Hájka z Libočan byl Přemysl povolán na knížecí stolec a oženil se s Libuší, kolem roku 650.
- Kosmas u nedoložených událostí rok neuvádí.
Skoro tisíc let omílaný „klípek“
Je příznačné, že když se studenti dostanou do „jistých“ let, začnou zpochybňovat mystické důvody. S úsměvem je napadne, čím to je, že Libušin koník vedl poselstvo s takovou jistotou? „On asi znal cestu,“ smějí se.
Jenže tato myšlenka není nová, a zrodila se snad zároveň s pověstí. „Lichá se šíří pověst a zároveň mínění křivé o tom, že paní vždy za nočního ticha tu bájnou cestu na koni tam konávala a před kuropěním se vracívala,“ údajně vysvětlovat už kronikář Kosmas.
- Ve Stadicích tuto událost připomíná Přemyslův pomník z roku 1841. GPS50.6146047N, 13.9632292E