Panák, skákání panáka je dětská pohybová hra, při které hráči zdolávají úkoly podle jejich narůstající obtížnosti. Pomůckou je pouze hrací plán – na zemi znázorněná silueta „panáka“ skládající se z očíslovaných polí, a pak už jen hrací kamínky – kterými jsou opravdové malé kameny. Skákání gumy je spíš dívčí pohybová zábava, při které hráčky zdolávají stále obtížnější figury a dvě jsou přitom volně spojené svázaným páskem gumy navlečeným přes různé části těla, třetí různým způsobem vyskakuje z prostoru gumou vyhrazeném mezi nimi.
Panák stejně jako The Hopscotch
Není to tak dávno, kdy děti nikdo nemusel učit, jak se skáče panák. Tuto pohybovou postupovou hru hrály děti docela spontánně – mladší se učily od starších. A že se venku skákal panák, o tom se dospělí dozvěděli leda podle počmáraného chodníku nebo herního plánu klackem vyrytého do nedlážděné cesty. Panák se skákal na celém světě – na Moravě stejně jako na Novém Zélandu. Ve všech anglicky hovořících zemí se hře říká „The Hopscotch“.
Pravidla skákání panáka
Na zem se křídou nakreslí nebo do měkčího podloží klacíkem vyryje na celém světě stejný plán ve tvaru panáka s rozepjatými pažemi, kulatou hlavou a čtvercem klobouku.
- Panákovy nohy ve stoji „spatném“ a trup tvoří tři čtvercová pole nad sebou (označená 1, 2, 3),
- na ně vodorovně přiléhají dvě čtvercová pole (4,5) naznačující ruce,
- číslo 6 je na ruce dosedající krk.
- Nad krkem kruh hlavy rozdělený svislou čarou (7, 8)
- a na hlavě devítka klobouku.
Hraje se ve skupině, trénovat lze individuálně. Hráči postupně hodí kamínek do hracího pole (od 1 po 9) a pak přeskakují do všech očíslovaných polí.
- Pole s kamínkem vynechávají,
- při skákání nesmějí stoupnout na čáru herního plánu
- a nesmějí se postavit na obě nohy.
Pro hod kamínku do správného pole jsou tři pokusy, jinak hráč vypadává a pouští další hráče. Kolo („školka“) je uzavřeno bezchybných přeskákáním všech polí od jedné k devíti. Po ukončení kola se hraje dál s těžšími úkoly: skákání snožmo, po pravé a po levé noze, pozadu…
Proč děti neskáčou panáka?
Skákání panáka podle představ dospělých: Umělý herní plán na umělém trávníku.
V současné době už děti panáka skáčou málokdy. Ještě tak studentská mládež, ovšem ne pro radost z pohybu a ze hry, ale když na sebe chce na veřejnosti strhnout pozornost. Na tom není nic neobvyklého, snahy upozornit na sebe měla mládež odjakživa.
Pozoruhodnější je, že se o skákání panáka v současné době zajímají rodiče dětí, ve snaze přimět potomky, aby se hru „naučili“ a podle jejich pokynů ji hrály. Což je více méně kontraproduktivní, protože děti do svých her dospělé jen nerady pouštějí. A panáka budou skákat tehdy, když to uvidí u svých vrstevníků a hra je zaujme. Což je začarovaný kruh. Ani maminka „rozverně skákající panáka“, aby to dětem předvedla, není tou správnou motivací, spíš naopak.
V dobách, kdy se začalo dětské prostředí tak zvaně „humanizovat“, začaly se herní plány na skákání panáka dětem „předpřipravovat“ nastálo: na podlahách školních chodeb, družin a tělocvičen, na betonu či asfaltu dětských hřišť. I to je možná jedna z příčin, proč skákání panáka (podle představ architekta, pokynů učitelky či vychovatelky – tedy diktátu dospělých) přestalo bavit. Dospělí jim tím vzali spontánnost, chuť do hry.
Skákání gumy, skákání přes gumu
Mladší dětskou, ale spíš dívčí zábavou, bylo „skákání gumy“. To nejvíc zasáhlo generace dívek narozených v 70. letech, starší tuto hru neznaly. Zábava spočívala v absolvování tak zvaných „školek“. Hráčky musely bezpečně zdolat cvičební úkony, jejichž náročnost se zvyšovala.
Ke skákání gumy je zapotřebí spojený gumový pásek – ideálně prádlová guma 10 mm široká (galanterní zboží). Tu stačí spojit zauzlováním, což je pevnější než sešití na plocho.
- Dvě hráčky si gumovou „obruč“ navléknou ve stoupající výšce roztažených nohou.
- Třetí hráčka stojí v ohrádce z gumy a různým způsobem z ní vyskakuje: sounož, jednonož, s meziskokem, po jedné noze, křížem… Úkony (skoky) si děvčata vymýšlela nebo je měla „odkoukané“ od jiných skákaček.
- Každá ze tří hráček se na střední pozici musela vystřídat, a potom se výška gumy posunula.
Přeskakovat gumu ve výšce pasu – i když dětského – to už vyžadovalo značnou obratnost. Kupodivu – školačky v „osmdesátkách“ ji měly.
Foto: freeimages.com