Velikonoce jsou největšími svátky křesťanského roku, jsou důležitější než Vánoce. Velikonoce se neslaví, Velikonoce se světí. I proto se týden před Velikonocemi zve Svatý týden. Označuje se tak velikonoční období od Květné do Velikonoční neděle. Proč se neděli říká květná, proč je středa škaredá nebo čtvrtek zelený a co si v ty dny připomínáme? Co je liturgie, a co lidové zvyky?
Obsah článku
Proč celý svět uznává Velikonoce
Velikonoce jsou největšími svátky křesťanského roku. To platí po celém světě, kterého se dotkla křesťanská kultura. Země s nekřesťanskou tradicí nejsou na horních příčkách turisticky navštěvovaných destinací.
Velikonoce připomínají ukřižování, ale především zmrtvýchvstání Ježíše Krista. A nic na tom nemění ani skutečnost, že v dobách socialismu byly generace dětí společností (škola, kultura, media) vychovávány v líbivých frázích, že „Velikonoce jsou svátky jara: všechno pučí, kuřátka, zajíčci, pomlázky, kraslice…“
- Velikonoce jsou na celém světě ve stejné datu (vypočítávané),
- ale jaro v rozpuku není na celém světě ve stejnou dobu.
Pašije: Vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista
Okolnosti Ježíšova ukřižování jsou zaznamenány v novozákonních evangeliích. Zejména poslední týden Ježíšova života je popsán poměrně podrobně, a i shodně. A posledním týdnem je také motivován tak zvaný Svatý týden. Někdy se používá i výraz týden Pašijový, což odkazuje na četbu příběhů o Ježíšově umučení a smrti (pašijí), která se koná při bohoslužbách v katolických kostelích. „Tento týden se také nazývá velký, doslovně větší (lat. maior), protože jeho význam převyšuje prvních sedm dní světa, v nichž byl podle Bible stvořen svět,“ vysvětluje Radek Tichý na stránkách iforum.cuni.cz.
Lidové zvyky o Svatém týdnu
V českém (moravském) lidovém zvykosloví dostaly dny ve Svatém týdnu lidová pojmenování a ke každému dni se vážou určité zvyky. To je specifikum našeho folkloru, protože v jiných částech světa se sice také udržují lidové zvyky, ale docela jiné.
Květná (pašijová) neděle
- Poslední neděle před Velikonocemi je zvaná Květná, ve světě „palmová“. Katolická bohoslužba toho dne totiž připomíná zástupy, které Ježíše vítaly při jeho vjezdu do Jeruzaléma kladením palmových ratolestí na cestu. Lidé v tento den nosí do rostlinami vyzdobených chrámů palmové ratolesti k požehnání. Protože u nás nerostou palmy, používají se větvičky jívy, tzv. kočičky, které kněz na začátku bohoslužby požehná. Posvěcené „kočičky“ se pak používaly k různým lidovým účelům (podle krajových zvyků).
Škaredá středa
- Škaredá středa nebo také „sazometná“ středa: jméno získala podle toho, že se tento den vymetaly komíny. Pozor, nezaměňovat se středou Popeleční (první den po masopustu, začátek velikonočního půstu).
Zelený čtvrtek
- Pojmenování Zelený čtvrtek pochází zřejmě z německého Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) zkomoleného na Gründonnerstag (zelený čtvrtek). Při večerní bohoslužbě se připomíná Ježíšova poslední večeře s učedníky. Kněz kromě toho ještě umývá nohy dvanácti mužům z farnosti, neboť také toto gesto služby Ježíš při poslední večeři vykonal. Protože poslední večeře zahájila Ježíšovo utrpení, utichají na Zelený čtvrtek kostelní zvony a místo nich se používají řehtačky nebo klapačky. V připomínku Zelený čtvrtek v naší zemi pečou a pojídají jidáše – sladké pečivo ve tvaru Jidášovy oprátky.
Velký pátek
- Velký pátek, den Kristova ukřižování, je v lidových pověrách spojován s magickými silami. V tento den se měly otevírat hory, které vydávaly své poklady a v tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarovaná; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčené do Kristovy krve.
Bílá sobota
- Bílá sobota své jméno pravděpodobně dostala na základě bílých rouch, která oblékali nově pokřtění věřící. Tento den se ale jinak velmi podobá Velkému pátku – nekoná se žádná bohoslužba a věřící navštěvují kostely pouze k tiché modlitbě u Božího hrobu.
Neděle velikonoční (Vzkříšení)
- Vlastní den oslav Velikonoc. Hod velikonoční. Konec půstu. Tradičně byl ve znamení dobrého jídla, slavnostního oblečení pokud možno s novými částmi oděvu a všeobecného veselí.
V církvi se koná nejslavnější bohoslužba náboženského roku. Začátek tradičně bývá o půlnoci mezi Bílou sobotou a následující nedělí, ale z praktických důvodů se často začíná dříve, ještě na Bílou sobotu večer. Součástí bohoslužby bývá i udělování křtu, především katechumenům, kteří se předtím na křest delší dobu připravovali, a obnova křestních slibů u stávajících členů náboženské obce.