Označení československé legie nesou jednotky zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války (a ruské občanské války). Tvořili je dílem čeští a slovenští krajané, kteří žili v zahraničí, jednak bývalí vojáci rakousko-uherské armády. Jejich zásluhou vznikla v roce 1918 Československá republika.
Československé legie v Rusku
Československé legie v Rusku byly dobrovolnické vojenské jednotky vzniklé a následně operující na ruském území v letech 1914– 1920. Bojovaly:
- nejdřív proti rakousko-uherské armádě a Němcům na Ukrajině
- a poté spolu s Bílou armádou za ruského cara proti Rudé armádě.
Bývalí vojáci rakousko-uherské armády tak sice porušili vojenskou přísahu rakousko-uherskému císaři, ale jasně deklarovali svůj cíl – vybudovat samostatný stát Čechů a Slováků. Jejich zásluhou vznikla v roce 1918 Československá republika.
V předválečném Rusku žilo na 70 000 Čechů, většinou na Volyni a v kyjevské oblasti. V létě 1914 kyjevští Češi založili „Radu Čechů v Rusku“ a požádali cara o založení samostatné vojenské jednotky, což jim bylo obratem povoleno. Tak vznikla „Česká družina“ v síle necelého tisíce mužů (Slováků bylo 16).
Zdroj: www.csol-mb.net/csol/o-csol/rusko
Legie se ještě neříkalo
Při formování jednotek se ještě nepoužívalo označení „československé legie“, název vznikl až po válce. Během války se používalo souhrnné označení revoluční dobrovolná vojska (později zahraniční československá vojska).
Předchůdcem legií v Rusku byla tak zvaná Česká družina. Dne 7. ledna 1919 bylo z brigády vytvořeno Československé vojsko na Rusi, které již bylo součástí Československé armády. Československé vojsko na Rusi tvořily tři divize, jejichž jádrem bylo:
- 12 pluků střeleckých,
- dva pluky jízdní
- a několik dělostřeleckých baterií.
Koncem roku 1917 bylo v Rusku 38 500 dobrovolníků v legiích a přes 60 tisíc v zajateckých táborech ve spolcích, které Masaryk organizoval jako rezervu legií (základ 3. divize). Stávajícím velením ruské armády byl Masaryk považován za jejich nejvyššího velitele. Po Říjnové revoluci, ve které se vlády v Rusku chopili bolševici, rozhodlo vojenské vedení států Dohody, že začne legie přesouvat na západní frontu.
Bitva u Zborova
Bitva u Zborova, která se odehrála 2. července 1917, je považována za první samostatné vystoupení československých legií v první světové válce. Legiím se zde podařil na rakousko-uherské frontě průlom sahající do hloubky dvou až pěti kilometrů. V bojích, kterých se zúčastnilo 3500 příslušníků československých legií, padlo 185 vojáků a dalších 800 bylo zraněno. Úspěch československých legionářů byl natolik výrazný, že ruská prozatímní vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců.
- Bitva u Zborova se v meziválečném období stala symbolem příkladného hrdinství československých vojáků. Na počest jejích účastníků byly postaveny pomníky, napsány knihy, natočen film. Po první světové válce byl 2. červenec považován za národní a státní svátek.
Cesta legionářů z Ruska domů
„Roku 1918 uzavřela bolševická vláda s Německem mír (tzv. Brestlitevský mír). Československé legie se poté měly co nejrychleji přesunout na západní frontu. Situace ale nebyla jednoduchá. Brzy došlo k roztržkám s bolševiky. Naše legie se staly největší vojenskou organizovanou silou v Rusku. Sovětská vláda měla zájem na tom, aby se z našich legií stalo jádro nově budované Rudé armády. To ale legionáři odmítli a chtěli se vrátit do své vlasti. Po přepadech československých transportů na Transsibiřské magistrále se odehrálo množství bojů se sovětskou vládou, které trvaly až do úplné evakuace legií z Ruska v roce 1920. Přestože měli bolševici ohromnou přesilu, dokázali českoslovenští legionáři držet pod kontrolou celou magistrálu, což mělo velký mezinárodní ohlas,“ píše se v učebním materiálu pro žáky 8. a 9. tříd základní školy.
Do Československa se postupně vrátilo na 40 lodích téměř 70 000 osob, poslední transport odplul z Vladivostoku 2. září 1920.
„Českoslovenští legionáři v Rusku byli s léty zapomenuti. Přestože za první republiky se těšili nemalé úctě, za protektorátu byli pronásledováni nacisty jako účastníci domácího odboje a zastánci myšlenky svobodného Československa. Po r.1948 byli považováni za nositele Masarykismu a byli podezříváni z protistátní činnosti. Navíc v Rusku působili proti Sovětům, což bylo nepřípustné. Informace o nich zmizeli z knihoven, učebnic i archivů. Teprve po r. 1989 se znovu začaly objevovat fotografie ze soukromých sbírek a začalo se přemýšlet, že legionáři nebyli tak suše záporné postavy, jak je měli ve zvyku prezentovat komunisté. Díky zmatkům v tehdejším ruském úřednictví a snaze komunistů je vymazat však toho po nich moc nezůstalo,“ píše se na serveru vojsko.net.
Zdroj: S využitím Wikipedie; vojsko.net; vhu.cz/wp-content/uploads/2013/01/PL-pro-8.-9.-třídy-1.-světová-válka.pdf