Globalizace, sjednocení nejdůležitějších oblastí lidského života na celé zeměkouli, bývá někdy označováno jako snahu, aby na Zemi neexistovalo žádné „tam“, ale všichni lidé byli „zde“. Globalizace je proces, který propojuje politické, ekonomické, sociální a kulturní oblasti všech částí světa na společnou celosvětovou – globální – úroveň.
Globalizace: Svět je „menší“
Proces globalizace přináší sice přiblížení jednotlivých kultur v různých částech světa, ale na druhé straně mnohdy i ztrátu národní identity. Urychlení globalizace v posledních desetiletích bylo způsobeno „zkrácením vzdáleností“ – dopravou, ale i v historii nebývalým přenosem informací. Globalizace je předmětem jednání mnoha světových politiků, filozofů, ekonomů. Ale globalizace je také příčinou nesouhlasných protestů mnohých zájmových, sociálních, kulturních či politických skupin, hnutí, stran a uskupení. Globalizace a globální problémy lidstva jsou žhavým tématem jednadvacátého století.
Svět se stále globalizuje
Počátky procesu globalizace řadí historikové a sociologové do dob, kdy počaly velké přesuny národů mezi kontinenty, kdy začaly tendence rozšiřovat vlastní životní styl i v cizích zemích. Určitým typem prvních snah o globalizaci bylo šíření – mnohdy i „ohněm a mečem“ – křesťanského náboženství do krajin, kde převládala náboženství jiná. Příkladem jsou misie v kolonizovaných územích v Indii, asijských zemích, rozšíření katolického náboženství v jižní Americe a podobně. Velkou roli hrály války, po nichž porobené území chtě nechtě přebíralo zvyky a způsoby života vítězné strany. To mnohdy vedlo i k úplnému potlačení národní identity (rekatolizace a poněmčení v českých zemí po bitvě na Bílé hoře).
Doprava umožnila světový trh
Rozvoj globalizace významně urychlilo zdokonalení dopravy. Od poloviny 19. století, kdy začaly fungovat železnice, a ještě později s rozvojem automobilové a letecké dopravy osob i zboží se začal svět „zmenšovat“. Už před první světovou válkou existoval světový trh, světová burza. Lidé cestovali po celém světě, docházelo k přenosu kulturních a sociálních zvyků. Že tyto procesy nepřinášel jen výhody dokazuje vývoj některých národů či etnických skupin, kterým civilizace, globalizace, přinesla zkázu. Například severoameričtí Indiáni, novozélandští Maoři, australští Aboriginové byli tak vykořeněni ze svého způsobu života, že došlo téměř k zničení celých etnik.
„Železná opona“ rozdělila svět
K obrovské migraci obyvatel došlo po druhé světové válce. Řešení narůstajících problémů, které globalizací vznikaly, rozdělila tak zvaná studená válka. Zatímco západní svět musel začít problémy globalizace když ne řešit, tak alespoň vzít na vědomí, východní blok se těmito problémy nezabýval. Jednak přestala existovat možnost přesunu obyvatel, jednak bylo veškeré politické, hospodářské i společenské dětí centrálně řízeno z komunistického Ruska (respektive SSSR).
Globalizace a Česko
Po rozpadu tak zvaného socialistického bloku se dopady globalizace začaly projevovat i v naší republice.. A to se všemi důsledky.
- Náhle volný trh zajistil příliv zboží z celého světa, ale znamenal také zánik našich provozů, které náhle nebyly schopny obstát v konkurenci.
- Potraviny do té doby znám jen z kradmo viděných zahraničních reklam vytlačily tradiční české produkty.
- Světové receptury vytlačily české.
- S příchodem řetězců restaurací vyrostli i jejich odpůrci, kteří své protesty nevedou diplomatickou cestou.
- Snaha uspět na českém trhu vedla dovozce potravin a zboží k dodávkám zboží méně kvalitního, což český spotřebitel zprvu ani nepoznal.
- S nárůstem kulturnosti prodeje se v obrovském měřítku zvýšilo množství komunálního odpadu (zprvu jsme nechápali, že na „západě“ kupují vodu v PET lahvích, ale rychle jsme si zvykli –globalizovali se).
- Volný trh práce umožnil vycestovat za prací, ale také znamenal příliv pracovitějších a méně náročných zahraničních dělníků.
- Každý může studovat co chce, ale místo absolvent dostane jen tam, kde ho potřebují a chtějí.
- Vyšší věk pracovníka přestal znamenat více zkušeností, ale menší pracovní výkonnost.
- České republice se začalo navzdory historii říkat Česko (analogie Německo – Deutschland, Polsko – Polska a podobně).
A globalizované Česko musí řešit globální problémy.