„Nerozumím si dcerou,“ s hrůzou zjišťuje nejedna matka, když se „ta naše princezna“ náhle změní v neznámého mladého člověka. Dost často se stává, že si matky v takových situacích začnou stěžovat na chování své dcery, začnou vypočítávat vše, co jim na chování dcery vadí. Podobnou situaci ale obvykle zažívá i její dcera: matka se jí stala protivnou. Přitom se navzájem nepřestaly mít rády. Jen ztratily společnou řeč. Není to jev poslední generace. Bylo to vždy. Spíš je vzácností, když k dočasnému rozkolu nedojde. Většinou všechno spraví čas. Matka musí být trpělivá. A dcera tolerantní.
Dcera chce matku, kamarádek má dost
Situace vedoucí k rozkolu mezi dcerou a osaměle žijící matkou. „Máma pořád někoho shání,“ stěžuje si dcera. „Pořád je nalepená na četu, chichotá se u toho, je mi to protivné.“ Dcery často nerady vidí, když:
- matka vehementně „shání“ partnera,
- nerady slyší podrobnosti z počínající matčiny známosti,
- a už vůbec nechtějí slyšet nějaké matčiny intimnosti sexuálního rázu.
Obecně platí, že potomci nechtějí slyšet o sexualitě starších lidí, o sexualitě rodičů to platí mnohonásobně víc. „Matka všude vypráví, že jsme jako kamarádky. Ale já mám kamarádek dost a nechci kamarádku o třicet let strší. Já chci mámu. Chci, aby byla se mnou, když jsme spolu a nechci, aby byla duchem pořád na četu. Něco ji vyprávím a ona stále pokukuje po telefonu, jestli ji nepřišla nějaká zpráva…“
„Jsi hnusná na tátu“
Matka „ztrácí body“ v sympatiích dcery, když v rodině není soulad mezi rodiči a před dcerou se hádají. Většina dcer si nepřeje rozchod rodičů (není-li na vině nějaký patologický jev). Může se stát, že je-li dcera svědkyní jejich hádek, začne stranit otci. Pak „hlídá“ matčino chování, jednání a její nahlas vynášené soudy, podává „report“ otci, prarodičům – a matka ani neví, co se kolem ní děje.
Matka má nižší vzdělání
Může se stát, že dcera matky, která má základní vzdělání nebo výuční list, nastoupí na studium střední školy a „stoupne jí sláva do hlavy“. Začne se nad matku povyšovat – třebas je sotva v prvním ročníku. To je velmi smutný důvod toho, proč si matka začne nerozumět s dcerou. Je-li dívka chytrá, velmi rychle se „vzpamatuje“ a vztah se urovná. (Obvykle tomu napomohou první nedostatečné ve studijním výkazu.)
Matka se ráda chlubí rodinou
Mnohé matky rády vyprávějí historky ze života svých dětí. A právě tak mnoho potomků nemá rádo, když matka historky ze života svých dětí „vynáší“ z rodinného kruhu. Pak stačí jedna návštěva dcery na matčině pracovišti a jedna nevinná otázka matčina kolegy: „Tak povídej, slečno, jaké to bylo, když jsi upadla uprostřed sálu v tanečních?“ A je po důvěře. Dcery nemají rády, když matky veřejně hovoří o jejich věcech.
Matka ze sebe dělá „mladou“
- „Lidi ani nechtějí věřit, že jsme máma s dcerou. Říkají, že vypadáme úplně stejně,“ tetelí se matka.
- „Myslíš, že mi lichotí, když někdo říká, že vypadám jako čtyřicetiletá ženská?“ zlobí se dcera.
Není nic neobvyklého, když dceři vadí, že se matka obléká do „teens“ módy, přehnaně se líčí, silně voní, nosí nápadnou bižuterii, a nebo dokonce když si matka udržuje štíhlou figuru, zatímco na dceřině postavě se odrážejí chipsy, tortilly a jiné stravovací „hříchy mládeže“.
Matka se ráda ptá
Pro rozbolavělou duši dospívající dívky může být někdy doslova fyzickým utrpení, když je matka ten typ žen, které rády povídají a vyptávají se. Stále kladou:
- zjišťovací otázky, na které si většinou samy odpovídají („S kým půjdeš do kina? Asi zase s tím Petrem, viď“);
- banální otázky („Tak povídej, jak bylo ve škole? Nechce se ti už spát?“);
- nezodopověditelné otázky („Jak dlouho hodláš dneska ponovovat?“);
- otázky-pokárání („Můžeš mi říct, proč ses tak zmalovala? Můžeš mi říct mi říct, proč tady tak řve ta hudba?“)
Hlavně poslední typ otázek může bát důvodem, proč dcera přestane komunikovat.
Ilustrační foto: pixabay.com