Dva hlavní zdroje objektivních a necenzurovaných informací měli čeští občané v dobách komunistického totalitního režimu. Byly to rozhlasové stanice Hlas a Ameriky a rádio Svobodná Evropa. Samozřejmě byly tyto zdroje komunistickým režimem dehonestovány, a jejich poslech byl ilegální. Ale byly denně dosažitelné na veřejných rozhlasových frekvencích. Rádio Svobodná Evropa mělo sídlo v Mnichově, tedy „těsně za železnou oponou“.
„Železná opona“ zastavila objektivní informace
Tak zvaná „železná opona“ byla „roztažena“ mezi demokratickými státy západní Evropy a zeměmi podléhajícími politickému diktátu Sovětského svazu, a to hned rok po skončení druhé světové války. Mezi zeměmi byly nejen hranice státní roce (po roce 1948 směrem na Západ neproniknutelné), ale také hranice ideologické a informační. Jedinou možností, jak proniknout touto „železnou oponou“ a svobodně informovat tamější obyvatelstvo, bylo rádiové vysílání -rádiové vlny žádnou hranici nemusely překonávat.
Rádio Svobodná Evropa
Rádio Svobodná Evropa (Radio Free Europe/Radio Liberty) vzniklo z potřeb exulantů a lidí násilně držených v zemích tak zvaného socialistického bloku (násilně držených, protože opuštění republiky byl trestný čin trestaný několika lety vězení).
Rok po únorovém komunistickém puči v Československu vznikla v USA Národní rada pro svobodnou Evropu (National Committee for a Free Europe). V červnu 1949 byla založena zpravodajská organizace Národní rada pro svobodnou Evropu (National Committee for a Free Europe). Ministerstvo zahraničí USA pro potřeby těchto organizací vybudovalo rozhlasový vysílač v Mnichově na území Spolkové republiky Německo (SNR, u nás lidově Západní Německo).
Stanice Rádio Svobodná Evropa zahájila provoz v Mnichově dne 1. května 1951, a to v češtině. Jen několik minut po prvních větách pronesených éteru byly spuštěny sovětské rušičky radiového signálu.
Obsah vysílání Rádia Svobodná Evropa
Prvním oficiálním ředitelem českého oddělení Radia Svobodná Evropa v letech 1951 – 1961 se stal Ferdinand Peroutka. Pod jeho vedením vysílala stanice Svobodná Evropa už v prvních deseti letech provozu ve více než deseti jazycích světa. Vysílala na krátkých vlnách v časovém objemu přes 500 hodin týdně.
Svobodná Evropa přinášela objektivní zpravodajství o událostech:
- ve světě,
- v Západní Evropě,
- ale také (prostřednictvím svých zpravodajů) o událostech v Československu
- a v celém komunistickém bloku.
Obsah zpráv se zaměřoval na politickou, hospodářskou, sociální a kulturní situaci.
Lidé v Rádiu Svobodná Evropa
Nejpopulárnějšími československými hlasateli a žurnalisty v radiu Svobodná Evropa byli:
- v letech 1951 – 1968 Rozina Jadrná-Pokorná (hudební pořady),
- Ferdinand Peroutka (fejetony a úvahy),
- Jozef Pejskar (psal pod pseudonymem „Jožka Pero“ politické komentáře). V roce 1964 zakládá v Mnichově měsíčník České slovo jehož byl do roku 1978 šéfredaktorem.
- Mirek Podivínský (pseudonym „Martin Zemek“),
- Jaroslav Pecháček a Antonín Paleček, organizátoři „letákových akcí“ (vzdušné balóny) na území ČSR.
Po ozbrojeném obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy dne 21. srpna 1968 emigrovalo na Západ okolo 440 000 obyvatel Československa. Tehdejší ředitel československé sekce Rádia Svobodná Evropa Jaroslav Pecháček se rozhodl pátrat po novinářích a publicistech, kteří opustili okupovanou ČSSR. Těm, které považoval za perspektivní, nabídl pracovní smlouvu se Svobodnou Evropou. Strukturu vysílání stanice přizpůsobil aktuálním poměrům. K posluchačům promlouvali „nové hlasy“:
- Josef Jedlička,
- Sláva Volný,
- Karel Jezdinský,
- Lída Rakušanová,
- Olga Valeská,
- básník Ivan Diviš
- a písničkář Karel Kryl.
„Hrdinný kapitán Minařík“
V období 50. let 20. století působilo v Rádiu Svobodná Evropa asi pět agentů československé rozvědky. V roce 1969 nastoupil jako hlasatel československé sekce Rádia Svobodná Evropa Pavel Minařík. V roce 1976 byl ze služeb stanice propuštěn. Krátce na to se objevil v pražské televizi jako kapitán Pavel Minařík. A nebyla to jen televize. Všechna média (a všechna byla orgánem některého ze stupňů výborů KSČ, což nesla i v záhlaví titulu). „Hrdinný kapinán Minařík“ byl lidem „vtloukán do hlavy“ všemi možnými prostředky. I zpěvák a herec Josef Laufer tehdy složil song Dopis Svobodné Evropě jmenovitě oslavující Minaříka, které bychom současným slovníkem označili za potencionálního teroristu.
„Minařík v době svého působení v Mnichově předložil svým nadřízeným v pražské centrále StB nejméně tři návrhy na provedení pumového atentátu na čs. oddělení RFE. V roce 1993 byl Minařík v ČR v souvislosti s návrhy na provedení atentátu odsouzen. Pražský vrchní soud ale v srpnu 1994 rozsudek zrušil a případ vrátil státnímu zástupci k došetření. Ten pak v prosinci 1994 trestní stíhání zastavil s tím, že Minařík sice nepochybně návrhy na vyřazení vysílače Svobodné Evropy předkládal, ale jeho jednání nedosáhlo stádia přípravy k trestnému činu,“ uvádí se na vysvětlenou v české verzi Wikippedie.
Rádio Svobodná Evropa v roce 1989
Rádio Svobodná Evropa sehrálo velmi důležitou roli koncem osmdesátých let minulého století (spolu se stanicí Hlas Ameriky). Objektivně informovalo o náladách mezi československými občany, o stávající politické situaci v zemi (policejní zásah vodními děly proti občanům shromážděným 28. října 1988; tak zvaný „Palachův týden“ s brutálními zásahy policie; zveřejňovala text podpisové iniciativy „Několik vět“, včetně signatářů. Ale rovněž podávala informace o činnosti jiných občanských aktivit namířených proti komunistickému režimu, o kterých československá média mlčela (demonstrace, hladovky, happeningy – Společnosti za veselejší současnost, výstavy a koncerty režimem zakázaných umělců a podobně). V občanech sílila vůle komunistickému režimu se vzepřít, a zároveň víra a naděje, „že to už prskne“ (tehdejší slovník).
Svobodná Evropa: Konec československého vysílání
Po pádu totality skončila v roce 1995 rozhlasová stanice Svobodná Evropa svou činnost v Mnichově a 1. července 1995 začala vysílat z Prahy.
- Na podzim roku 1995 se původní česká redakce připojila k Českému rozhlasu a vznikl tak Český rozhlas 6 / Rádio Svobodná Evropa.
- Vysílání české redakce bylo ukončeno 31. 12. 2001.
- Dne 11. září 2002 rozhodl americký Kongres o ukončení financování českého vysílání Svobodné Evropy, a to proto 30. září 2002 skončilo (pominuly důvody).
- Neformálním nástupcem českého vysílání se stala stanice Českého rozhlasu ČRo 6, kam přešla i část redaktorů.
Zdroj: S využitím informací z české verze Wikipedie
Ilustrační foto: pixabay.com