Sudety – mapa

Sudety, německy Sudetenland, byly označovány pohraniční regiony současného Česka, ve kterých od středověku žilo převážně německé obyvatelstvo. Sudety je pojem historicko-zeměpisný.

Sudety: Už od dob Přemysla Otakara I.

Pojem Sudety si někteří lidé spojují s meziválečnou historií, dobou druhé světové války a dobu poválečnou. Sudety jsou chápány jako pojem politický a výraz má dost často pejorativní zabarvení.

Přitom německé osídlování zejména horských oblastí německým obyvatelstvem začalo už ve středověku, a to v době vlády vlády posledních Přemyslovců, především Přemysla Otakara I.  Je třeba vědět, že Němci přišli do těchto lokalit na pozvání českých panovníků, aby kultivovali málo nebo zcela neosídlené pohraniční české oblasti. Naše země je obklopena horami, ale české a moravské obyvatelstvo žilo hlavně v nížinách podél říčních toků. Nejvíc Němců přišlo do Sudet po třicetileté válce. Češi a Němci v Sudetech pospolitě žili po dlouhá staletí.

Proč se říká Sudety?

Sudety byly a jsou územím velmi různorodým, ať se berou v úvahu přírodní podmínky včetně klimatu, nebo historie a charakter osídlení:

• podle etnického původu či mateřského jazyka,
• podle sociální struktury a profesní orientace obyvatelstva
• či podle demografických kriterií.

Proč se horským okrajovým lokalitám začalo říkat Sudety, není jednoznačně prokázáno. Nejčastěji uváděnou hypotézou je, že má slovo keltský základ – Sudéta, což je složenina ze slovních základů:

1.  sud- (kanec)
2. -éta (les),

tedy něco jako „les kanců“. Podle jiné teorie je základ slova starogermánský – „Sudtha“, překládané jako „les“. Údajně je výraz doložený už ve středověku.

Sudety: Mapa

Sudety se rozkládají podél státní hranice:

• od ašského výběžku
• přes Karlovarsko,
• severočeská souměstí,
• oblast Českého středohoří,
• Liberecko,
• krkonošské a orlické podhůří
• až na Jesenicko a Opavsko.

Pro tak zvané „bohaté Sudety“ na západě, severu a severovýchodě je charakteristická industrializace a urbanizace. Oblast tak zvaných „chudých Sudet“ se rozkládá podél jihozápadní, jižní a jihovýchodní hranice Česka.

Sudety po vzniku Československa

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 vyhlásili Němci žijící v pohraničních částech Čech, Moravy a bývalého Rakouského Slezska čtyři autonomní provincie, rozkládající se podél hranic s Rakouskem a Německem. Požadovaly nezávislost na Československu a přičlenění k Německému Rakousku, potažmo k nově vzniklé Německé republice:

1. Deutschböhmen (Německé Čechy), zahrnující severozápad a sever Čech, s centrem v Liberci.
2. Sudetenland (Sudetsko), zahrnující severovýchod Čech, včetně Orlických hor, severozápad Moravy a západ bývalého Rakouského Slezska, s centrem v Opavě. Mělo rozlohu přibližně 6 543 km² a asi 650 000 obyvatel.
3. Böhmerwaldgau (Šumavská župa), zahrnující jihozápad, jih a jihovýchod Čech, s centrem v Prachaticích. Představitelé tohoto celku požadovali spojení s Horními Rakousy.
4. Deutschsüdmähren (Německá jižní Morava), zahrnující jih Moravy, s centrem ve Znojmě. Představitelé tohoto celku deklarovali spojení s Dolními Rakousy. Začínala u Břeclavi (Poštorná) a zahrnovala Mikulovsko, Znojemsko a Slavonicko (Mikulov byl až do roku 1960 okresním městem, pak se stala okresním městem Břeclav).

Československá vláda žádnou z těchto separatistických snah neuznala.

Poválečná situace v Sudetech

Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se větší část území Sudet, tzv. Sudetengau (Gau-Sudetenland), stala územně správní jednotkou Třetí říše a zahrnovalo oblast od Domažlicka po Moravskou Ostravu s centrem v Liberci (Reichenberg).

• Po porážce Německa v roce 1945 bylo veškeré odstoupené pohraniční území připojeno zpět k ČSR a zároveň na základě závěrů Postupimské dohody byla drtivá většina československého obyvatelstva hlásícího se k německé národnosti odsunuta z Československa do americké a sovětské okupační zóny.