Mezi zajímavé trvalky patří šuškarda, nazývaná též shorakvět. Daří se jí na slunném stanovišti se sušší půdou. Žádá slunné sušší stanoviště. Rostliny mají hlízkovitě ztlustlé kořeny a dlouhé úzké listy tvoří přízemní trs. Kvete do výšky šedesát až 100 centimetrů v červenci až srpnu. Šuškardy se hodí na klasický záhon, ale je také velice působivá na rabatech či jako součást větších skalek. Množí se dělením trsů nebo semeny.
Květy jsou vhodné k řezu, ve váze dlouho vydrží. Odkvetlé klasy šuškardy je možno řezat a sušit a poté použít do suchých vazeb.
Šuškarda, nenáročná trvalka
Šuškardy jsou krásně kvetoucí trvalky původem z východních částí Severní Ameriky. České pojmenování jak z doby národního obrození – shorakvět – dostala šušukarda proto, že její květenství se na rozdíl od jiných květin rozvíjí shora, a nikoliv odspodu.
Je to velmi vděčná trvalka, která ve své domovině roste asi v 16 velmi si podobných druzích. Má v ze mi hlízovitě ztlustělý oddenek. Z něho vyrůstá přízemní růžice úzkých, žlábkovitých listů.
V červenci až v srpnu se objevuje olistěná lodyha zakončená až třicet centimetrů dlouhým klasem tvořeným fialově červenými úbory. Jde o nenáročnou a odolnou trvalku, které se nejlépe daří na slunném a teplém místě. Velmi dobře snáší letní přísušky a vydrží dlouho bez zálivky. V zahradách ji pěstujeme v menších skupinkách, které na různých místech opakujeme.
Šuškarda: Pěstování
U nás se pěstují dva velmi podobné druhy, lišící se výškou a částečně i dobou kvetení. Oba vytvářejí husté přízemní trsy dlouhých, tuhých, trávově zelených listů, z jejichž středu vyrůstají hustě olistěné lodyhy, končící klasovitým květenstvím. Květy, což je dosti neobvyklé, rozkvétají postupně shora dolů.
- Šuškardy nejlépe prospívají na slunných teplých stanovištích v propustné, spíše sušší zahradní půdě.
- Škodí jim pouze vlhko v zimním období.
Jinak nevyžadují žádnou zvláštní péči a na jednom stanovišti mohou zůstat až šest roků. Hodí se na klasický záhon, ale je také velice působivá jako součást větších skalek. Pěkným dojmem působí hlavně ve společnosti v létě kvetoucích hvězdnic, kokard, některých zvonků i bílých zahradních kopretin.
Odrůdy šuškardy
- Na větších záhonech se nejlépe vyjímá druh Liatris pycnostachia, dorůstající do výšky až 80 centimetrů, kvetoucí od července do srpna jasně červenofialovými květy,
- a také Liatris spicata, 70 centimetrů vysoký druh s bohatstvím rovněž červenofialových květů, kvetoucích od července až do září.
- Odrůda šuškardy nazvaná Kobold je nižší, asi 40 centimetrů vysoká, a kvete zářivě růžovofialovými květy. Uplatňuje se nejen v rabatech a trvalkových skupinách, ale i ve větších skalkách.
Šuškarda se hodí k řezu i k sušení
Trubkovité úbory s úzkými jemnými cípy mají většinou sytě růžovofialovou až jasně červenofialovou (vzácněji i bílou) barvu. Klasy bývají až 40 centimetrů dlouhé a znamenitě se hodí i pro výzdobu váz, kde vydrží dlouho svěží.
Shorakvěty určené pro výzdobu váz je nutno řezat již v době, kdy rozkvétají vrcholky klasů. Po odkvětu lze klasy usušit a použít k zimní výzdobě interiéru do suchých vazeb.