Zoretka bylo obchodní označení pro cukrovinku vyráběnou v olomoucké čokoládovně Zoře. Protože se připravovala podle italské technologie, byl název Zoretka tak trochu ohlasem itlalštiny. Zoretky se nevyráběly příliš dlouhou dobu, jednalo se o výrobek dobový, nikoliv v Zoře tradiční. Přesto určitá generace bývalého Československa na Zoretku s nostalgií vzpomíná.
Zoretka v „okurkové“ sezoně
Zoretka, plněná oplatka ve formě tyčinky/trubičky, se začala v olomoucké Zoře vyrábět na sklonku osmdesátých let minulého století, a to na tehdy nové italské výrobní lince. Dokonce se dá „vystopovat“ přibližná doba a rok zahájení výroby. Bylo to v létě 1989.
Posledního července roku 1989 vydala tehdejší Československá tisková kancelář (ČTK) oficiální zprávu, která pak (chtě-nechtě, jak už to v dobách povinně přebíraných zpráv ČTK bylo) obletěla celou ČSSR: „V olomoucké Zoře se řádně připravili na výrobu nové cukrovinky. Za devizové prostředky nakoupili italskou výrobní linku se speciální technologií, řádně si odpočinuli na celozávodní dovolené, a po nástupu do práce spustili výrobu naostro“, stálo v agenturní zprávě. Je třeba si uvědomit kontext doby a data vydání zprávy.
- Na přelomu prázdnin právě kulminovala tak zvaná „okurková sezona“, tedy doba, kdy se nic neděje: jsou parlamentní, divadelní, soudní i školní prázdniny, ale noviny musejí každý den vyjít, tak je třeba čímkoliv je zaplnit.
- Ovšem léto 1989 nebylo prosto zajímavých společenských událostí: v politickém světě to vřelo, východnímu komunistickému bloku už „praskaly zdi“. Lidé v Československu podepisovali Několik vět, víc než kdy jindy poslouchali po večerech rádio Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, takže nějaká zpráva o připravované výrobě nové cukrovinky nikoho zas tak příliš nezajímala. Třebas se tvářila nadějně:
„Je to zboží, které dosud v ČSSR nikdo nevyráběl. Trubiček o hmotnosti 40 gramů zhotoví linka měsíčně 100 tun. První Zoretky mají čokoládovou náplň, další budou mít obsah vaječný a jogurtový. Ročně Zora vyexpeduje v atraktivním balení 30 milionů těchto trubiček.“
Naštěstí pro tyčinku tady byly děti
To ovšem neznamená, že by Zoretka upadla v zapomnění. Když se výrobek dostal na trh, zaujal především děti. A tato generace tehdy v dětském věku, na Zoretku vzpomíná nejvíc. O Zoretce se v jednadvacátém století mluví v souvislostech „retro“ potravin, které se už nevyrábějí. Co bylo na Zoretce tak nezapomenutelného, ví snad opravdu jen jedna generace. V tom smyslu lze tedy mluvit jako o cukrovince pro tuto generaci „kultovní“.
O Zoretce se mluví
O Zoretce se ovšem stále diskutuje. Uvedené citace jsou vytrženy z různých diskusních fór. Pro zachování anonymity nejsou uvedena jména diskutujících, ani zdroj infrormace. Ty ovšem nejsou v tomto případě nijak důležité, protože důležitý je názor.
- „Taky mi chybí tyčinka ZORETKA od čokoládoven Zora,byla to taková zvláštní tyčinka jakoby z oplatky(neumím to popsat),potažená čokoládou a plněná čokoládou nebo vaječným likérem,obal byl stříbrný.Myslím,že se objevila až po revoluci,ale byla na trhu strašně krátce,snad rok,dva.Já jsem se po ní mohla tehdy utlouct!“
- „Zoretka, juuj, mňam, ale ta s horkou čokoladou je najlepsia sladkost, aku som jedol. Žial uz asi nebudem.“
- „Chybaju mi tu uz len lepene keksiky Party (neskor v 90. rokoch aj vo viac chutiach), kukuricny keksik Zoretka (dtto v 90′ rokoch sa jeho kopia Extr rozdavala v školskych jedalniach v roznych prichutiach), povodne Fidorky (balene v kovovom papieriku, podobne ako Kavenky ci Kakaove rezy).“
- „Tiez si pamatam na napolitanku Zoretka – s vajecnou prichutou, mňam.“
- „Vybavila se mi vynikající tyčinka Zoretka – byla to taková křupavá trubička s náplní – vaječný koňak nebo čokoláda. Škoda, že už se nevyrábí. Nevzpomínáte si na ni někdo?“
Foto: Autora fotografie nelze určit, obrázek pochází z mnohokrát přeposílaného spamu, jehož účelem bylo zřejmě vyvolat „nostalgii“ za dobou minulou.