Často je citován, málokdy čten. Jeden z nejznámějších římských řečníků a státníků Marcus Tullius Cicero se narodil v roce 106 před naším letopočtem a zemřel v roce 43 před Kristem. Cicero byl jednou z předních politických osobností éry Julia Caesara, Marka Antonia a Octaviana. I když konec života strávil v exilu a nakonec byl zavražděn, Ciceronovy spisy neztratily na váze ani po mnoha stoletích. Díky němu objevili bohatství klasické rétoriky i myslitelé a filozofové v období renesance a osvícenství.
Myšlenky sdělované mluvenou řečí
Podstatnou část dějin západní civilizace nebylo hlavním médiem veřejné komunikace psaní textu. Od doby Řeků Tisii a Coraxe v pátém století před naším letopočtem až po raný středověk jím byla rétorika, řečnictví. První systematický teoretik komunikace, Řek Aristotelés, věnoval rétorice dílo o třech knihách. V nich předložil tři způsoby důkazů: logický, emotivní a osobnostně-etický, a podrobně se věnoval řadě řečnických situací. O několik set let později uzpůsobil Aristotela římským podmínkám politik, právník a myslitel Marcus Tullius Cicero.
Cicero: Odkaz přetrval staletí
Cicero filozoficky navázal spíš na Platónova současníka Ísokrata, který chápal rétoriku jako část politických věd, a tedy praktičtěji než Aristotelés a ostatní z jeho školy. Cicero systematizoval takzvaný rétorický pětikánon, složený z:
- invence argumentů,
- jejich uspořádání v projevu,
- stylistické roviny projevu,
- způsobu zapamatování,
- přednesu.
Ve vrcholném díle, dialogu De Oratore (O řečnictví) Cicero vykreslil ideálního řečníka:
- muže všestranně vzdělaného,
- zběhlého v praktické filozofii,
- ale zároveň se nevyhýbajícího veřejnému životu.
Ve své etické reflexi doporučoval člověku usilovat o dosažení osobní dokonalosti pomocí čtyř nosných ctností:
- moudrosti,
- spravedlnosti,
- statečnosti
- a umírněnosti.
Jeho učení se stalo základem veřejného řečnictví až do konce středověku a v některých oblastech až do pozdní renesance.
Často je citován, málokdy čten
Cicero je jedním z nejčastěji citovaných římských filosofů. Citací Ciceronových výroků zahajují i v současné době mnozí publicisté nebo politici svá pojednání. Ciceronovy citáty slouží jako tak zvaná „hesla“ dne v novinách, uvádějí se jako životní moudra. Využívají se ke glosování různých situací, ale – přiznejme si otevřeně – i tak trochu k veřejné demonstraci všeobecné vzdělanosti řečníka.
- Upřímně: nezní to vznešeněji, když místo „neotravuj pořád“ proneseme: „Quo usque tandem abutere, Catilina, patientia nostra?“ (Jak dlouho ještě budeš zneužívat, Catilino, naši trpělivost?)
Další Ciceronovy citáty
- Není nic nesnesitelnějšího než hlupák, který má štěstí.
- Ze všech nepravostí není horší té, že se lidé snaží vzbuzovat zdání počestnosti, když nejvíce podvádějí.
- Každé víno stářím nezkysne, a stejně nezkysne stářím každá povaha.
- Zůstává dítětem ten, kdo neví, co se dělo před jeho narozením.
- Při žertování nikoho neurážejme a nechme si zajít chuť ztratit raději přítele než příležitost říci.
- Připouštím, že mnoho lidí bez vědeckého vzdělání vynikalo duchem a ctností, že sami od sebe, působením svých přirozených sklonů, které by bylo takřka možno označit jako božské, získali i mravní dokonalost a pevný charakter. Dodávám dokonce, že často spíš pomohla k dosažení chvály a ctnosti správná povaha bez vzdělání než vzdělání bez správné povahy. Tvrdím však také, že přistoupí-li k nadprůměrně ušlechtilým povahovým vlastnostem metodické vzdělání ve vědách, je výsledkem obvykle něco skvělého, něco mimořádného.