Pěstování kávovníku

Kávovník arabský, nejdůležitější a nejrozšířenější druh kávovníku, je stálezelená samosprašná tropická rostlina. Nejenže je nenáročná na pěstování, ale je to i rostlina užitková, která je navíc značně okrasná. V Evropě je kávovník znám od začátku osmnáctého století. Většinou se pěstuje jako keř, který v zimních zahradách či v prostorných místnostech může při správné péči dorůst i do výšky dvou až tří metrů. Zakrslý typ Nana bývá asi o půl metru nižší. Rostlina má bohatý kořenový systém s mnoha vlasovými kořínky. V bytových podmínkách je důležité najít pro ni vhodné umístění.

Za kávovník vděčíme vojsku a poutníkům

Název kávovník arabský (Coffea arabica) získal kávovník možná podle jména etiopské provincie Kaffa, odkud je jeho původ doložený, ale nalezen byl i v horských oblastech Súdánu a Angoly. Tam všude rostl jako lesní podrost. Na rychlosti šíření kávovníku se podílely nejprve arabské vojenské oddíly, které ve 13. a 14. století převezly kávová semena do Jemenu, čímž se dostal do arabského světa, a později poutníci putující do Mekky.

Kávovník: Pěstování v domácích podmínkách

Listy kávovníku mají zvlněný okraj, jsou lesklé, tmavozelené, 10 až 15 centimetrů dlouhé, vstřícné, s krátkými řapíky, oválné až podlouhlé, se zašpičatělými konci. Rostlina kvete po třech až čtyřech letech. Bílý, příjemně vonící květ se objevuje hlavně na jaře v březnu až v květnu. Vytváří se v paždí nových výhonků a rostlina je květy téměř obalena. Čím víc mají slunce, tím víc plodí. Nejvíc jim prospívá slunce ranní a večerní, proto je jejich nejvhodnější umístění na jihovýchodní, jižní nebo jihozápadní straně. Rostlina dobře snáší i suchý vzduch bytů s ústředním topením.

• Optimální denní teplota by se měla pohybovat okolo čtyřiadvaceti stupňů.
• Zálivka v létě by měla být vydatná, protože z plochy listů se odpařuje značné množství vody.
• V zimním období při poklesu teploty pod 15 °Celsia je zapotřebí zálivku omezit.
• V období růstu je vhodné rostlinu jedenkrát za týden přihnojovat. Mohou se používat všechna tekutá hnojiva, NPK i Krystalon.
• V období klidu od listopadu do února se kávovníky přihnojují jednou za čtrnáct dní hnojivem s větším obsahem fosforu, například OBM, které podpoří základ květenství.

Vlastní kávová zrna

Asi za devět měsíců po odkvětu dozrávají plody, které jsou zpočátku zelené, ve zralosti mohou být podle odrůdy tmavočervené, červené nebo žluté. V dužnině (pulpě) jsou obvykle uzavřena dvě semena, která jsou uložena plochou stranou k sobě. Jestliže najdeme v plodu jen jedno kulaté semeno, říká se mu perlové. Semena mají jemný, ale pevný stříbřitý obal.

Množení kávovníku

1. Semeny je možno kávovník množit, avšak můžeme je vysít až poté, co je zbavíme dužniny, dokonale očistíme a necháme oschnout. Jejich klíčivost je krátkodobá. Pěstitelé doporučují vysévat semena asi 1,5 cm hluboko do kyselého substrátu ze směsi písku a rašeliny. Při teplotě 20 až 25 °Celsia vyklíčí během čtyř až šesti týdnů. Jakmile mají rostlinky jeden pár pravých lístků, přesazujeme je do květináčků s kyselým substrátem tvořeným rašelinou, kompostem a pískem v poměru 2:1:1.
2. Kávovník lze však množit i vegetativně. Řízky získáme na jaře při jeho seřezávání, které není nutné, ale je možné, chceme-li udržet vhodný tvar.
   Aby z řízků vyrostly vzpřímené rostliny, musí pocházet jen z kolmo rostoucích větví, tak zvaných vlků, nebo přímo z vrcholu. Potom se musíme obrnit trpělivostí, protože jejich zakořenění trvá několik měsíců.

Mladé rostliny kávovníku (do stáří tří let) přesazujeme dvakrát až třikrát za rok, vždy však jen do květináčů o jeden až dva centimetry větších.

Choroby kávovníku

Protože je celá rostlina prostoupena kofeinem, vyskytují se na ní škůdci jen výjimečně. Většina nemocí je zapříčiněna chybami v pěstování.

• Listy kávovníku mají být vždy lesklé. Jestliže začnou lesk ztrácet, může to znamenat, že je rostlina přemokřena a že jí odumírají kořeny.
• Táž pěstitelská chyba způsobuje hnědé okraje či skvrny na listech.
• Přemokření spolu s umístěním v chladném prostředí vyvolá žloutnutí okrajů listů,
• Vysoký obsah vápníku v půdě způsobuje chlorózu, lidově zvanou blednička nebo také žloutenka.