Titanic vyplul na svou první plavbu z anglického Southamptonu ráno 10. dubna 1912 a rychlostí skoro padesát kilometrů za hodinu si razil cestu až k místu na jih od New Foundlandu, kde se dostal do ledového pole. Několik lodí, které se blíže či dále od něj nacházely, jej varovalo před nebezpečím, hrozícím od plovoucích ledovců, vidina rekordního času však byla přednější. Dvacet minut před půlnocí hlídka sice ledovec spatřila, 269 metrů dlouhou a 28 metrů širokou loď však nešlo zastavit nebo otočit. Ostrý led roztrhl její dno v délce sto metrů. Za dvě hodiny a čtyřicet minut zmizel Titanic z mořské hladiny. I když byly přednostně zachraňovány ženy a děti, přesto i jich mnoho zahynulo a zachránili se naopak mnozí významní muži a také lodní důstojníci i členové posádky. Kapitán Edward J. Smith však zůstal na palubě a sním našlo smrt dalších 1502 osob.
Potopení Titaniku: Tragédie tisíciletí
Luxusně vybavený a údajně nepotopitelný parník Titanic se vydal na svou první a poslední pouť 11. dubna 1912. Krátce před půlnocí 14. dubna ztroskotal v ledových vodách Atlantského oceánu poblíž kanadského Newfoundlandu.
Až za svítání následujícího dne dorazil na místo neštěstí parník Carpathia Cunardovy paroplavební společnosti, který zachytil tísňové volání Titaniku. Jeho posádka zachránila 705 osob, převážně žen a dětí, které se vešly do dvaceti záchranných člunů.
Příčiny nejsou zcela jasné
Zkáza Titaniku otřásla celým světem a dosud poutá pozornost badatelů, novinářů, spisovatelů i filmařů. Přestože o potopení Titaniku, při němž zahynulo 1522 pasažérů a členů posádky včetně kapitána Edwarda Smithe, byly už popsány stohy papíru, je pozoruhodné, že dosud nebyla přesně odhalena příčina neštěstí.
Vědci sjednotili v tom, že dosud nejhorší námořní katastrofu způsobila srážka parníku s ledovcem. Domnívali se však, že voda, která zaplavila šest lodních komor, se do nich dostala jednou velkou, devadesátimetrovou trhlinou v boku. Tato hypotéza pramenila z představy, že tak dokonalou a mohutnou loď mohla zničit zase jen obrovská průrva v jejím boku.
Před časem přišli odborníci zabývající se zkoumáním potopeného vraku s překvapivou teorií. Pomocí ultrazvuku zjistili, že škody v boku lodi jsou velmi malé. Bylo objeveno šest malých děr o velikosti lidské dlaně. Tak malé průrvy by stěží přivodily zkázu největší lodi na světě, jež byla 269 metrů dlouhá a 28 metrů široká. Parník s hrubou tonáží 46 328 tun se potopil během dvou hodin a čtyřiceti minut.
Jak vyplynulo z objevů, bylo pro zkázu Titaniku zřejmě rozhodující, že otvory vedly do všech šesti vodotěsných komor.
Potopení Titaniku: Osudové momenty
- 10. dubna 1912: Titanic se vydává na svou první a zároveň poslední zaocenáskou plavbu z britského Southhamptonu do New Yorku
- 14.4.: 500 metrů před lodí byl spatřen ledovec
- 23:40: Je vydán rozkaz k prudkému obratu; po třiceti vteřinách však dochází ke srážce
- 23:40: Voda vniká do podpalubí; podle odhadu se může loď udržet na hladině maximálně 1,5 hodiny; kapitán Smith nabádá ke klidu a velí k spuštění záchranných člunů
- 15.4.: 00.50: Spuštění prvního záchranného člunu s kapacitou 65 míst; vzhledem k panice je obsazen pouze 28 lidmi
- 02.05: Na moře se vydal poslední záchranný člun; na palubě Titaniku zůstalo kolem 1500 osob
- 02.18: Zhasínají světla, trup se rozlomil na dvě části, příď klesá ke dnu
- 02.20: Záď Titaniku mizí pod hladinou
- 04.10: Loď Carpathia objevuje první ze záchranných člunů – poslední živí trosečníci jsou nalezeni v 08.30
- 1. září 1985: francouzsko-americká expedice pod vedením Roberta Ballarda nachází vrak Titaniku
- 2012: Vrak Titaniku, ležící v hloubce 3,5 kilometru na dně Atlantiku, převzala do ochrany Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Vrak je tak chráněn před drancováním.