Sebestředný člověk, sebestřednost: Význam

Sebestřednost je lidská vlastnost, která většinou není řazena mezi kladné.  Soužití, zejména partnerské, se sebestředným člověkem ale není jednoduché.  Sebestřednost je omluvitelná (a typická) u dětí. U dospělého je to vlastnost unavující – ale jen pro lidi kolem sebestředného člověka se nacházející. Sebestředný člověk ovšem nemá problémy se svým okolím, protože je téměř nevnímá.

Sebestřednost: Středem všeho dění jsem já

Pro sebestřednost existuje latinský ekvivalent egocentrismus. Český výraz je přesným překladem latinského:

• ego – já,
• centrismus – zaujímající pozici ve středu.

Sebestředný člověk má v centru svého zájmu hlavně sebe. Zajímat se sám o sebe je sice přirozené, ale u sebestředného člověka to je dominující. Sebestřednost – už sama o sobě nepříliš pozitivní vlastnost – může být vyhrocena až do egoismu (sobectví).

Dětství a puberta: Sebestřednost je normální

Sebestřednost je typická pro děti a dospívající mládež. U dětí to je způsobeno především nedostatkem zkušeností. Až s postupujícím věkem dítě získává morálně volní schopnosti, na jejichž základě je schopno používat „vyšších citů“:

• intelektuální (poznávací, kognitivní),
• estetické,
• etické (morální)
• a náboženské.

Ty mu umožňují vidět a hodnotit své okolí a určit své postavení ve společnosti. Zvýšená míra sebestřednosti je typická pro pubertální věk, kdy má mladý člověk pocit, že je stále ve středu zájmu svého okolí.

1. V pubertě ale má sebestřednost jinou podobu – samotným dospívajícím je (smyšlený) zájem o jeho osobu vnímán negativně – má pocit, že je stále kontrolován, kritizován, hodnocen.
2. Na druhou stranu mají pubescenti tendenci chovat se tak, aby se středem zájmu stali: způsob oblékání, hlasitá mluva, sebevědomá prohlášení a soudy, hlasitý smích u dívek a podobně.

To ale s dospělostí obvykle vymizí a neznamená to, že by z egocentrického dítěte a pubertána vyrostl sebestředný člověk.

Sebestřednost u dospělého

Sebestřednost u dospělých jako charakterová vlastnost se projevuje jinak. Jestliže je egocentrismus přirozenou vývojovou fází, kterou procházíme v předškolním věku, v pozdějším vývoji je spíš známkou regrese (sestup na úroveň dřívějšího vývojové období). Proto sebestřední lidé působí velmi často dojmem nezralé osobnosti. Sebestředný člověk má pocit, že vše „točí“ kolem něho. Že on sám je pro své okolí právě tak zajímavý, jako je sám pro sebe.

• Sebestředného člověka poznáme hned při setkání. Jestliže mu položíme typickou konvenční otázku – „Jak se máte?“ neučiní onu zdvořilostní výměnu „Děkuji, celkem slušně. A jak se máte vy?“, ale sáhodlouze se rozhovoří o svých životních událostech, přičemž bude samozřejmě předpokládat, že nás to skutečně zajímá, ale že některé z nich nám „určitě“ neunikly. O nás se zajímat nebude ani vyslovením nějaké fráze.

Život se sebestředným člověkem

Jedná-li se o člověka, s nímž se nemusíme moc stýkat, obvykle nad ním mávneme rukou. Horší je situace, když máme se sebestředným člověkem žít v partnerství. Sebestřednému člověku se velmi obtížně vysvětluje, v čem tkví závadnost jeho chování. Dlouhodobé soužití je však pro druhou stranu ubíjející.

• Sebestředný bude vyprávět jen o tom, jak se celý den měl a co jedl (a jak mu po tom nebylo dobře – se všemi detaily a aniž by se optal na průběh dne ostatních doma),
• co chytrého odpověděl nebo poradil (hloupému) šéfovi,
• jak přišel na řešení, které nikoho nenapadalo (sebestředný člověk je i ješitný).
• Když provozuje nějaký rekreační sport, nutí sebestředný člověk své okolí, aby sledovalo jeho stoupající výkonnost.

Sebestředný člověk velmi často vyžaduje zvláštní zacházení v rodině:

• chce speciální stravu jen pro sebe (víc proteinů, speciální ingredience jen pro něj),
• vyžaduje speciální údržbu svých svršků (ruční praní),
• teplota v místnosti se musí řídit jeho momentálním rozpoložením,
• jeho lyže potřebují větší péči než lyže ostatních členů domácnosti),
• rodina sleduje pořad, na který se chce dívat on,
• jeho bicykl musí být uložen v bytě a musí mít speciální výbavu, kterou ostatní členové domácnosti nepotřebují.

Jinak založený sebestředný člověk zase například stále vypráví o svých citech a prožitcích (báseň, hudbu, výtvarné dílo on chápe, cítí, prožívá podle svého mínění kvalitněji, než ostatní lidé, a proto jim musí o svém cítění říct). A podobně.

Soužití se sebestředným člověkem je obtížné. Je k tomu potřeba shovívavosti a sebezapření, což jsou vlastnosti spíš rodičovské. Rovnocený partner to obvykle moc dlouho nevydrží – a nebo začne žít paralelní život.

Víte, že…

.. opakem sebestřednosti je altruismus? Ovšem podle některých názorů je naopak altruismus určitou skrytou formou sebestřednosti. Tak si můžeme vybrat.

… do jaké míry jsme či nejsme egocentričtí může napovědět zábavní test? Najdete ho ZDE.

… vůbec nezáleží, zda je sebestředný člověk extrovert nebo introvert? Právě tak nezáleží na jeho temperamentu – sebestředný může být melancholik právě tak jako cholerik. Jen se u každého typu jeho sebestřednost projevuje jinak.

„Válka růží“

O tom, jak psychická tenze způsobená sebestředností manžela, může vyvrcholit propastnou nenávistí, velmi dobře vypovídá například americký film Válka Roseových (The War of the Roses).