V moderní psychologii už zdomácněl termín syndrom vyhoření, což je doslovný překlad anglického označení syndromu burn-out, burnout. Pro syndrom vyhoření jsou typické pocity naprostého vyčerpání, celkového opotřebení, nemizející únavy, narůstajícího nezájmu o práci. Vyčerpání přichází jako odezva organismu na dlouhodobý a setrvalý pracovní stres. Syndrom vyhoření nepostihne lenochy, ale naopak lidi, kteří se práci věnovali tak zvaně všechno, a někdy ještě víc.
Syndrom vyhoření: Rizikové skupiny
Jestliže si neumíme představit ani jeden den bez své práce, nemáme-li mimo své povolání už žádné hobby, pracujeme-li i o ve dnech volna a o svátcích, jestliže pro samou práci nemáme čas na rodinu, není všechno v pořádku. Jsme velmi pravděpodobně na nejlepší cestě k syndromu vyhoření. Po čase jím začnou trpět zejména lidé, kteří své povolání vykonávají pod emočním, časovým nebo jiným presem a jsou trvale ve stresujících situacích.
- Hasiči
- Profesionální záchranáři
- Lékaři a zdravotní sestery zejména na jednotkách intenzivní péče, v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v zařízeních pro přestárlé
- Právníci
- Policisté, strážníci a dozorci ve vězenských zařízeních
- Učitelé
- Sociální pracovníci, jichž klienty jsou bezdomovci, narkomani a minoritní skupiny
- Rodinní příslušníci trvale pečující o bezmocného příbuzného (manžel, tchán a podobně)
- Zaměstnanci zahraničních firem, kde je požadováno vysoké pracovní tempo bez osbního přístupu k pracovníkovi
Podle psychologů lze předem vytipovat pracoviště a profese, v nichž se případy syndromu vyhoření objeví.
Vyhoří jen ten, kdo hořel
Syndrom vyhoření postihuje ty, kteří přistupují ke svému povolání s velkým idealismem. Protože ženy se snáze nadchnou, postižení se jich podle odborníků týká zhruba dvakrát častěji než mužů. Počátek se ohlašuje řadou příznaků:
- člověk se cítí celkově špatně,
- je emocionálně, duševně i tělesně unavený.
- Trápí ho pocity úzkosti, bezmoci a beznaděje, deprese
- nemá chuť do práce, ztrácí smysl života.
K lékaři ho často přivedou poruchy paměti, které ho vyděsí. Problémy se spánkem, vegetativní obtíže (srdce, dýchání, zažívání). Tělesnými příznaky organismus upozorňuje na nebezpečí, jinak by se člověk byl schopen sám zničit, vysvětlují stav odborníci.
Fáze syndromu vyhoření
Proces vyhoření pravidelně probíhá v několika fázích:
- Po počátečním nadšení přichází poznání, že ideály jsou nerealizovatelné.
- Následuje období frustrace, pracovník je zklamán profesí, klienta vnímá výlučně negativně.
- Fáze apatie se projevuje nepřátelstvím ke klientovi, odmítáním odborných rozhovorů s kolegy.
- Posledním stadiem je úplné vyčerpání, vyhoření, provázené cynismem, odosobněním, ztrátou lidskosti.
V poslední fázi úplně rozvinutého syndromu vyhoření je cesta zpátky už velice těžká. Jsou případy těžkých depresí a sebevražedných pokusů.
Bludný kruh
Syndrom vyhoření není výsledkem izolovaných traumatických zážitků, ale objevuje se jako plíživé psychické vyčerpání z dlouhodobých stresujících podnětů. Ztrácí-li pro nás práce smysl, musíme na ni vynaložit daleko více energie při daleko menším uspokojení. Zhoršuje se domácí atmosféra –stres z práce a stres domácí se vzájemně posilují. Přetížení v práci nutí k zrušení volného času, který bychom potřebovali k regeneraci. To je začarovaný kruh.