V noci z 11. na 12. října 1492 zahlédl člen Kolumbovy posádky, španělský námořník Juan Rodrigez Bermejo z Molinosu, mezi vlnami nekonečného oceánu pás pevniny. Amerika byla objevena. Tento den se stal nejen triumfem snu, vítězstvím odvahy a fantazie. Historikové toto datum považují za počátek nejnovější éry dějin lidstva – novověku. Ale nikdo z badatelů, kteří se zabývali a zabývají životem Kryštofa Kolumba, neví, kdy se v jeho hlavě zrodil plán plout přes Atlantik. Kryštof Kolumbus se narodil v Janově kolem roku 1451, zemřel 20. května 1506 ve Valladolidu.
Velitel bez zkušeností
Kryštof Kolumbus se narodil v Janově kolem roku 1451 v rodině tkalce Domenica Kolumba (italsky psáno Colomba). V roce 1476 se, ve službách janovského obchodního domu Centurione, objevil v Portugalsku, a to je první spolehlivé datum jeho života.
- Ve funkci firemního agenta plul mnohokrát Středozemním mořem,
- obchod ho zavál i na atlantskou Madeiru,
- a badatelé s určitostí vědí, že služebně navštívil také Guinejský záliv.
- Žádné jiné větší plavby podle historiků nepodnikl, nebyl ani kormidelníkem, natož kapitánem jakékoli námořní lodi. Z tohoto hlediska se jeho plavba přes oceán jeví troufalostí.
- Legenda, že řídil plavbu ke Grónsku, nebyla nikdy přesvědčivě prokázána.
Přesto tento námořní laik postavil tehdejší svět na hlavu. V hospůdkách námořníků slyšel historiky o odvážných plavbách Atlantikem, o podivných předmětech, které někdy námořníci ve vlnách nacházeli, a jejichž původ si nedovedli vysvětlit. Začal tedy studovat mapy a zápisky mořeplavců.
Ze Španělska do Nového světa za tři měsíce
Kolem roku 1478 se v průběhu své obchodní plavby na ostrov Porto Santo seznámil s Filipinou Moniz de Perestrello, dcerou významného obchodníka a mořeplavce. Podle některých autorů tak Kolumbovi padl do rukou rodinný archiv rodu Perestrellů s originálními mapami a cennými lodními deníky.
Kolumbus se vrátil do Lisabonu, kde se začal živit jako kreslič map, ale dále hledal informace o cestě přes oceán. Když měl plán hotov, obrátil se v roce 1484 na portugalského krále Jana II. s návrhem hledat novou cestu do Indie. Ne kolem Afriky, ale přes Atlantik směrem na západ. Jeho návrh však nenašel porozumění.
Ještě v témže roce Kolumbus uprchl do Španělska. Obrátil se se svým nápadem na Ferdinanda Aragonského a Isabelu Kastilskou, kteří tam tehdy vládli. Co bylo důvodem jejich důvěry, se neví, ale je jisté, že po osmi letech čekání, ústrků a strádáni vyrazil Kolumbus 8. srpna 1492 v čele malé flotily čítající jednu velkou a dvě menší lodi za svým snem. V Novém světě přistál 12. října téhož roku.
Dočkal se slávy i privilegií
Kryštof Kolumbus si až do své smrt myslel, že objevil pouze novou cestu do Indie, případně do Japonska. Nikdy se nedověděl, že objevil nový kontinent. Přesto po návratu do Španělska 15. března 1493 zažil triumf, na který se nedá zapomenout. Kolumbus byl sice fantasta, ale pevně žádal své:
- úřad místokrále a generálního guvernéra nad všemi ostrovy a pevninami, jež objeví a pro Španělsko dobude,
- jmenování admirálem oceánu,
- desetinu veškerého bohatství – perel, zlata, stříbra, koření, neznámého ovoce a plodin,
- osminu z výnosů z objevených a dobytých území.
- Navíc byl jmenován šlechticem – donem, a dostal skutečnou flotilu.
Dobrý mořeplavec, špatný organizátor
Na dvou dalších plavbách v letech 1493-1495 a 1498 sice blíže prozkoumal Kubu a dostal se poprvé na pobřeží Jižní Ameriky, ale zlata mnoho nenašel. To silně znesnadňovalo jeho pozici na královském dvoře i přímo v Americe. Navíc se přidaly vnitřní problémy španělských osadníků, které lákala vidina zlata a rychlého zbohatnutí. Byli stále nespokojenější a nakonec propukly první vzpoury. Kolumbus se projevil jako neschopný a nerozhodný velitel. Opozice vůči němu narůstala, až musel zasáhnout sám španělský panovník.
Kryštof Kolumbus: Po slávě pád
V San Domingu vystoupil 19. srpna 1500 ze španělské lodi Francisco Bobadilla. Měl královskou plnou moc, kterou začal okamžitě uplatňovat. Ta Kolumbovi ukládala, aby se neprodleně Bobadillovi podřídil, vydal mu všechny pevnosti, lodi a veškerý majetek španělské koruny. Bobadilla dal vyvěsit vyhlášku, v níž se prohlásil za guvernéra, zmocnil se budov, osvobodil vězně a vůbec zrušil všechna dosavadní nařízení.
Kolumbovi životopisci mu to nemohou odpustit, ale popravdě řečeno, chtěl-li na ostrovech zajistit klid a pořádek, nic jiného mu nezbývalo. Protestující Kolumbus byl zatčen, spolu se svými bratry Die gem a Bartolomeem vržen do vězení, zakován do želez a po dvou měsících odeslán lodí do Španělska.
Kolumbus se ve Španělsku zčásti obhájil, ale mnoho platné mu to nebylo. Dostal sice loď pro svou poslední výpravu, ale všechno spíše vypadalo tak, že se ho trůn nákladně zbavil. Jeho poslední plavba směřovala ke dnešní Guatemale, Kostarice a Panamě.
Král se neznal ke slibům
Do Španělska se vrátil 7. listopadu 1504 a znovu začal svůj boj o slíbené, ale 26. listopadu ho čekala další rána. Zemřela jeho ochránkyně královna Isabela Kastilská. A král Ferdinand pak ke Kolumbovým žádostem zaujal podivný postoj: hodnosti a výnosy slíbila Kolumbovi královna, on sám se po její smrti žádným původním slibem necítí vázán. Admirál byl sražen k zemi. Netrpěl sice bídou, ale královským nevděkem.
Unavený a ke světu apatický Kryštof Kolumbus zemřel 20. května 1506 ve Valladolidu.
Zdroj: S využitím archivu (jez)
Foto: Freeimages.com