Některé pokojové rostliny, i když jsou krásné na pohled, mohou svým pěstitelům i ublížit. Asi žádná maminka by ve svém bytě nenechala jen tak povalovat odjištěnou pistoli, rozhozené žiletky nebo jed na krysy. Ale není žádná výjimka, že se v bytech, kde žijí děti, volně pěstují jedovaté pokojové rostliny. Mnoho pokojových květin je jedovatých a některé dokonce smrtelně.
Nejenom děti, ale i domácí zvířata jedovaté pokojové rostliny ohružují. Takovému kotěti stačí jen napít se z misky s vodou, kterou je jedovatá pokojová rostlina podložena.
Jedovaté pokojové rosliny v bytech
- Oleandr (na obrázku), který obsahuje srdeční glykosidy, se sice už běžně v domácnostech, zejména panelákových, nevyskytuje, protože vyžaduje chladné přezimování,
- ale dieffenbachie také dokáže svoje. Mnohým stačí potřísnit se šťávou z dieffenbachie a jejich pokožka okamžitě zrudne a svědí. Co dokáží takto agresívní šťávy vyvolat v oku, si dovede každý představit.
- Ještě jedovatější než dieffenbachie jsou její příbuzní z čeledi arónovitých, aglaonemy.
- Nebezpečí představuje i známá vánoční hvězda Euphorbia pulchaerrima, jejíž mléko by se nemělo dostat do oka. Je také jedovatá, což by zase nemělo být tak překvapivé, protože jde o představitele pryšcovitých.
- Jedovatá je rovněž velmi dekorativní šeflera (Schefflera actinophylla).
- K nimž se počítá i trnová koruna Euphorbia millii.
- Též mléko mnoha rostlin z čeledi klejichovitých (Asclepiaceae) je jedovatých, naštěstí se s jejich představiteli běžně nesetkáváme.
- Na rozdíl od asparagu, jehož červené plody k nakousnutí lákají, ale je lépe pokušení odolat.
Výčet jedovatých pokojových rostlin je delší, největším problémem ovšem je zjistit, která rostlina je jedovatá, aniž bychom její účinek vyzkoušeli sami na sobě. Žlutý výstražný trojúhelník s lebkou na jedovatých květinách na rozdíl od čisticích prostředků hledáme marně. Ony by se asi takto označené rostliny moc neprodávaly.
Jak s jedovatými rostlinami zacházet
Pokud s jedovatými pokojovými rostlinami manipulujeme, vždy si pečlivě umyjeme ruce, zvláště v případě, že jsme potřísněni šťávami. Pamatujeme, abychom si nesahali do očí. Při jakékoli alergické reakci projevující se svěděním, pupínky nebo zrudnutím kůže raději vyhledáme lékaře, jehož informujeme o tom, co jsme dělali. A pokud máme malé děti, raději se jedovatých rostlin zřekneme. Věřit v sílu zákazů se nevyplácí, dítě často udělá pravý opak.
Voňavá zeleň do ložnice nepatří
Ne všechny druhy pokojové rostliny mohou s člověkem sdílet místnost i v noci. Některé rostliny, i když jsou krásné na pohled, mohou svým pěstitelům i ublížit. Mezi druhy, které jsou pro ložnice naprosto nevhodné, patří především ty, jejichž květy příliš voní. Mohly by způsobit nepříjemné bolesti hlavy a znepříjemnit tak ranní vstávání. Z tohoto hlediska je nebezpečná například voskovka, tchynin jazyk, všechny citrusy, kávovník, mimóza, čilimník, hyacint. Do podobné kategorie lze zařadit také rostliny, jejichž odér nepatří mezi libé. Ostatně český název sukulentu Stapelia – smrdutka – vypovídá za vše. Do této skupiny ještě patří třeba zmijovec. V ložnici ani v dětském pokoji by pro jistotu neměly stát ani květiny, které mají některou část jedovatou. Nejčastěji to bývají listy, u zmijovce je toxická jeho hlíza vykukující z hlíny. Mezi takto nevhodnými rostlinami je ovšem možné najít celou řadu oblíbených druhů – například diefenbachii, monsteru čili filodendron nebo kroton. Při nákupu jakékoliv pokojové rostliny je proto užitečné neptat se prodavačky v květinářství jen na správné pěstování, ale také na případnou jedovatost nebo výraznou vůni. Kdo váhá, které rostliny si do ložnice dát, může zkusit namátkou hortenzii, africkou fialku, klívii, pokojovou begónii, azalku, brambořík, vánoční kaktus, anturii, hvězdník čili amarylis nebo zvonek.
Foto: sxc.hu