Změnit zaměstnání není nic mimořádného. Mnohdy je to i zapotřebí. Člověk ale nemůže jen tak sbalit své věci do kabely (nebo po vzoru filmových hrdinů do přepravky) a beze slova rozloušení odkráčet. Na pracovišti není člověk sám, je členem kolektivu. A s kolegy je zdvořilé a slušné se rozloučit. Prostě nebo okázale – záleží na vlastní povaze, okolnostech odchodu a typu pracovního kolektivu. Ve všech případech je rozloučení s kolegy společenská povinnost. Jak to učinit, aby rozloučení s kolegy v práci nebylo předem traumatizujícím aktem?
Rozloučit se je společenská povinnost
Důvody odchodu ze zaměstnání mohou být různé:
- rodinné důvody (svatba a stěhování, následování partnera, těhotenství, změna životního stylu, nemoc či úraz…);
- nová kariérní šance;
- odchod do důchodu;
- syndrom vyhoření;
- výpověď ze strany zaměstnavatele.
Odchod nikdo neutají
Odcházející zaměstnanec by se neměl snažit tento krok utajit. Ukončení pracovního poměru nelze „ututlat“. Minimálně nadřízení o něm vědí jako první, protože museli se zaměstnancem řešit jeho rozvázání pracovního poměru. Nejedná-li se o výpověď dohodou, setrvává zaměstnanec na pracovišti po výpovědní lhůtu – a to se utajit nedá.
Jestli nechce, nemusí mluvit o tom, proč a kam odchází. Stačí stručné odpovědi typu: „Našel jsem si novou práci x ještě nevím, co budu dělat, hledám si novou práci.“ Inteligentní kolegové pochopí, že to není téma k hovoru. Každopádně je vhodné kolegům o svém odchodu říct až tehdy, kdy je výpověď nezvratně podána a oboustranně potvrzena.
Hanět firmu se nevyplácí
Když zaměstnanec dostane výpověď od zaměstnavatele, asi nemá „náladu“ pořádat nějakou rozlučkovou party. To ale neznamená, že by měl během výpovědní lhůty veřejně očerňovat firmu. Když už si chce někomu postěžovat, tak jedině mimo firemní prostory, soukromě a bez publika.
Dost na tom, že jej vedení propustilo. Vždy se musí počítat s tím, že zamýšlený nový zaměstnavatel při jeho přijímání zvedne telefon a na podrobnosti odchodu se ve „staré“ firmě zeptá.
Není dobré „pálit za sebou mosty“. Stačí poslat na firemní adresy kolegů stručné a zdvořilé oznámení o odchodu z firmy a poděkování za spolupráci. Nic víc není třeba, než závěrečný stisk ruky s nejbližšími kolegy.
Večírek na rozloučenou s kolegy
Když by se chtěl odcházející zaměstnanec rozloučit ve větším stylu, chce to rozvahu – a počítání. Večírek na rozloučenou s nejbližšími spolupracovníky (osazenstvo kanceláře, pracovní tým, všichni zaměstnanci v případě malé firmy, přímý a vyšší nadřízení…) bude něco stát.
- Pořádat jej v salonku nějaké restaurace je finančně náročné – když někoho pozveme, bere se jako samozřejmé, že budeme platit všechnu útratu. „Rozpitá“ společnost se těžko „kočíruje“ a konečný účet by mohl mít mnoho neočekávaných cifer.
- Nabídnout jen neformální posezení v hospodě, kdy odcházející zaplatí „jednu rundu“ a zbytek si bude platit každý sám, tak to může navrhnout jedině někdo z kolegů. Kdyby tuto formu navrhl odcházející, snadno by se stal terčem pomluv.
- Příhodnou formou je uspořádat večírek po práci na půdě firmy – jestliže to je provozně možné a jestliže s tím majitel/vedoucí firmy výslovně souhlasí. Pak odcházející všechny pohostí podle svých možností: nakoupí nápoje, víno, vyrobí nebo koupí něco k zakousnutí.
Na takový večírek je nutno pozvat – osobně nebo hromadně (e-mailem), šéfy samozřejmě oběma způsoby, osobní by měl předcházet. Jestli je taková forma večírků ve firmě obvyklá, dá se předpokládat, že možná někdo přispěje něčím „na stůl“. Sešlost se obvykle přirozeně rozejde, když se všechno vypije s ní.
Večírek na rozloučenou by se měl konat až skutečně v poslední pracovní den odcházejícího. Bylo by trapně nepatřičné potkávat se další den na pracovišti a loučit se znovu.